Seznámili se na chatu v době, když Nela dostala k třináctým narozeninám počítač i s internetem. Říkala si Melissa. Byla nová a neznala pořádně všechny funkce. Pomohl jí v tom jistý Tarzan. Byl o 3 roky starší. Všechno jí tak hezky a trpělivě dokázal vysvětlit.
Postupně se sbližovali. Scházeli se na chatu dnem i nocí a klábosili dlouhé hodiny o škole, o společných zájmech, o životě. Časem zjitili, že žijí i ve stejném městě, ale nikdy se nesetkali, dokonce ani nevěděli, jak ten druhý vypadá. Rozuměli si a to jim stačilo. Jednou se čistě náhodou dostala Melisse do rukou jeho fotografie. Tarzan, tedy Petr, jak se doopravdy jmenoval, byl opravdu fešák. Zamilovala se do něj. A když se poprvé osobně setkali na jednom z chatařských srazů, zdálo se, že i on do ní. Psal jí krásné věci, které jí nikdo předtím neříkal. Avšak brzy přišly první konflikty vyvolané dalším účastníkem chatu a dlouho spolu nemluvili.
Tarzan se na chatu už neukázal. Nelu to trápilo. Moc. Brečela po nocích do polštáře, přes den ve škole v úmývárnách. Do toho se přidaly problémy s učením a s rodiči. Na Nelu toho bylo najednou moc. Ale Petr ji držel nad vodou. Netrvalo dlouho a opět se potkali na chatu a všechno si vyříkali, dokonce se domluvili, že se hned další víkend setkají v místní kavárně. Bylo zrovna jaro. A to nejkrásnější. Poprvé ji políbil. Poprvé okusila něčí rty. Poprvé ucítila motýly v břiše. Byli jen krůček od toho, aby spolu začali chodit. Nikdy se tak nestalo. Petr odjel studovat na druhý konec republiky a i kontakty mezi nimi se zužovaly. Uběhly 3 roky od doby jejich seznámení. Byly časy, kdy si na něj Nela ani nevzpomněla. Našla si přítele, se kterým došlo na první sex, ale krátce po tom se rozešli. Byla zima, Silvestr. Slavila ho s přáteli v jednom baru. Nela se zrovna zmítala ve víru novoročních hitů, když v tom zahlédla něčí tvář. Petr!
Stál tam a jen ji pozoroval, sem tam se usmál. "Co tu děláš?" Vykřikla radostně. "Přijel jsem navštívit rodiče," odpověděl. Vrhla se mu do náruče. Snad v alkoholovém opojení, snad samým štěstím se líbali a objímali jako dva blázni. Ale druhý den se neozval. Ani třetí den. Nevěnovala tomu pozornost. V létě si našla nového přítele. Tomáše. Dali se dohromady v jednom z kempů, který navštívila s kamarádkou. Zdálo se, že konečně našla svoje ztracené štěstí. Po roce přišla první krize. Hádky a nedorozumnění. Když se zdálo, že bouřlivé vlny vystřídaly houpavé vlnky harmonie, potkala na místních slavnostech opět Petra. Ten den pršelo. Dost. Vyrazila pro pití k nejbližšímu stánku a Tomáš na ni čekal pod střechou. V tom uviděla známou siluetu. Jako by i Petr vycítil, že se blíží, otočil se a v tu chvíli "přestalo pršet". Tak po dvou letech opět uviděla svou múzu.
Promluvil a Nele se rozbušilo srdce. Zavedl ji do sucha, koupil pití a něžně ji hladil. Byl vtipnej, milej, okouzlující, galantní a čas s ním neuvěřitelně utíkal. Věděla, že tuhle noc neusne. Petr si mezitím dělal starosti. Strávila s ním celé dvě hodiny. "Promiň Tome, potkala jsem spolužačku ze základky, hrozně dlouho jsme se neviděly, " řekla na omluvu. Tomáš ji bez řečí přijal a koupil jí růži. Nela měla výčitky. Ale jen do druhého dne, než ji Tom vytočil nějakou malicherností. Večer jí opět napsal Petr...
Úplně ji popletl hlavu. Psal jí, jak zkrásněla, jak dospěla, jak ho učarovala. A Nela poprvé pomýšlela na nevěru, kterou vždycky odsuzovala. Když za ní měl přijet, couvla. Petr pochopil a stáhl se. Tedy jen do Silvestra, na kterého se opět chystal do rodného města. Napsal Nele, že by ji rád viděl a nejen to, že stačí slovo a můžou být spolu, tak jako už dávno mohli být, než odjel na studia, tak jak vždycky oba chtěli, ale báli se si to přiznat. Nela pookřála, opět se rozechvěla kolena a opět pocítila vrtkavý pocit štěstí. Byl jako droga. I když je člověk vyléčenej, stačí málo a může do toho opět spadnout... O pár let později kráčela k oltáři. Sněhově-bílé šaty, něžný závoj a pugét rudých růží. Ženich už tam stál. Podal jí ruku, políbil ji a řekl: "Miluji tě, Nelo." " I já tebe, Tome."
Eany - čtenářka
ChytráŽena.cz