Radosti a bolesti českého porodnictví

Česká republika se letos popáté připojuje ke Světovému týdnu respektu  k porodu. Akce je čím dál velkolepější, program bohatší, připojují se  další a další organizace v regionech. Nabízí se tedy zrekapitulovat  situaci v českém porodnictví.

 

Radostné je zjištění, že se postupně mění k lepšímu: přibývá  osvícených porodních asistentek a lékařů/lékařek, i informovanost  rodičů stoupá. Ovšem vnímáme i bolestné poznání: že změny přicházejí  příliš pomalu. Smutných porodních příběhů je tedy stále dost – bez  ohledu na to, že aktéři, tedy ženy a jejich děti, porod dnes většinou  přežijí..

 

Co trápí české porodnice?

 

Přes výrazné zlepšení posledních desetiletí se ženy stále potýkají s  problémy. Tím ústředním je právě nedostatek respektu. Nedostatek  respektu k přáním rodících žen, nerespektování rodiny a jejího práva  na  soukromí. Přání žen jsou přitom většinou  podle litery zákona „v  souladu s nejnovějšími poznatky lékařské vědy“, neboť svou jasnější  představu o porodu mají dnes téměř výhradně ženy vzdělané.

 

Zdravotníci často nerespekt k jiným postupům zdůvodňují tím, že nesou  za ženu a dítě zodpovědnost. To ovšem platným právním předpisům  neodpovídá, Jedním ze základních pravidel medicínského práva je, že  jakýkoliv zákrok může být proveden pouze se souhlasem pacienta a zdravotníci zodpovídají jen za svou práci. Stále  větší množství těhotných si vytváří tzv. porodní plán – jakýsi soupis  vlastních představ a přání. Tento postup doporučuje i Světová zdravotnická organizace (WHO).

 

Právnička Mgr. Kateřina Vítová doplňuje: „Posláním  porodního plánu je zlepšit a vhodně zprostředkovat  komunikaci o přáních ženy týkajících se porodu. Porodní plán nenahrazuje informovaný souhlas a žena musí být o prováděných zákrocích před jejich provedením poučena a  tyto zákroky mohou být prováděny jen s jejím souhlasem. Pokud si žena  v porodním plánu nepřeje provedení určitého zákroku, měli by jí   zdravotníci informovat,  kdy tento zákrok považují za nezbytný a proč.  Pokud však žena zákrok odmítá, je nutno  její vůli respektovat.“”

 

Nezdravá rutina není zdaleka jen problémem zdravotníků, je pevně usídlena I v hlavách mnoha žen – příjemkyň péče. Navzdory doporučení WHO se stale provádí velmi mnoho zbytečných, ba I škodlivých zákroků a většina rodiček ani neprotestuje. Když si čteme výčet praktik, které právě WHO ve svých doporučeních hodnotí jako “praktiky jednoznačně škodlivé, které by se měly eliminovat”, vidíme de facto seznam zákroků, na českých porodních sálech naprosto běžných..

(zdroj: WHO: Péče v průběhu normálního porodu)

 

Kapitolou možná trochu okrajovou, přesto naléhavou, je problematika  porodnické péče o klientky s handicapem.. České porodnictví bohužel  stále  s rodičkami s handicapem příliš nepočítá a ještě méně si ví  rady s maminkami s postižením výraznějším.

 

Problémy, se kterými se žena s handicapem  v ČR může setkat :

 

Bariérovost porodnic, nemožnost ubytování s doprovodem.

Kurzy pro těhotné nepočítají s handicapovanými.

Personál porodnic neumí komunikovat, přetrvávají předsudky, 

kupříkladu prosadit si bonding bývá u handicapované ženy obvykle těžší  než u  tzv. zdravé.

Předimenzovanost péče - těhotné se zdravotním postižením jsou 

častěji posílány na genetická vyšetření, do rizikových poraden, u 

tělesného postižení je pro ženu doslova nadlidský výkon vyhnout se 

elektivnímu císařskému řezu.

Problémem je i protichůdnost názorů gynekologa a ošetřujícího 

specialisty ženy na některé problémy (epilepsie a kojení např.).

Právo na nerušený soukromý a rodinný život je zaručeno KAŽDÉMU 

Listinou základních práv a svobod 23/1991 Sb., konkrétně v čl.10. 

Stejně tak má každý právo na adekvátní péči, včetně případné léčby.

 

Stále přetechnizovanější porodnictví je problémem celého vyspělého světa. Orientujeme se na rozvoj technologie, která v určité míře a situaci může odvrátit komplikaci či dokonce zachránit život. Ovšem pokud porod probíhá normálně, intervence do přirozeného průběhu naopak často komplikace přináší. Výsledky výzkumů  vyhodnocují normální, přirozený porod jako nejbezpečnější volbu pro většinu matek a dětí a vyplývá z nich základní doporučení pro bezpečný porod: v maximální míře podpořit fyziologický proces a zasahovat jen v odůvodněných případech. Podpora by měla patřit především ženě – měla by být při porodu provázena osobami, kterým důvěřuje a se kterými se cítí v bezpečí: partnerem, přítelkyní, dulou. Jako nejvhodnější osoba poskytující odbornou péči je výzkumy vyhodnocena porodní asistentka.

(zdroj: WHO – Péče v průběhu normálního porodu)

Zdroj: Respekt k porodu.cz

 

Mirka Bali

ChytráŽena.cz