Určitě si každý občas řekne – jak nám ten čas ale rychle letí – co se týče času v právu, zde to platí dvojnásob. Jaký význam má tedy samotný čas v právu? Čas je nejdůležitější právní skutečností. Může nám pomoci, ale také uškodit. Jak?
Jednou ze základních skutečností je, že nám může právo zaniknout po uplynutí určité lhůty. To například znamená, že pokud dostaneme soudní (správní) rozhodnutí, proti kterému se chceme odvolat, ale nestihneme to v dané lhůtě (konkrétní lhůta bývá vždy napsaná v samotném rozhodnutí), naše právo nám tímto zanikne a my se již odvolat nemůžeme.
Dále může také dojít k tzv. prekluzi – což je neuplatnění práva ve stanovení době. Pokud dojde k nějakému plnění (ať už peněžitému či nepeněžitému) po uplynutí této doby, je toto obohacení bráno jako bezdůvodné a musí být zpět navráceno.
Může dojít také k promlčení. To znamená, že právo nebylo vykonáno před soudem ve stanovené lhůtě (obecně je to lhůta 3 let). Uplynutí této lhůty má ale určité následky a to například, že se již nemůžeme domáhat určitého nároku soudní cestou. Promlčení musí být však namítnuto, soudcem nebo účastníkem řízení.
U jistých práv však k promlčení nedochází. Jsou to především osobní a osobnostní práva (právo na život, zdraví, čest, právo k projevu osobní povahy) nebo osobně majetková či vlastnická práva (vynález, autorská práva, právo vlastnit)
Existuje také vydržení, což se především uplatňuje u majetkových práv. Pokud v dobré víře vlastníme nějaký předmět nebo jiný majetek, ale ten ve skutečnosti není náš, je kradený atd. (typický příklad koupě v zastavárně), po uplynutí doby stanovené zákonem se stáváme právoplatným vlastníkem. Což v praxi znamená, že pokud se vám po pěti letech ozve osoba, že údajně vlastníte její kolo nebo mobilní telefon, má smůlu. Vy jste se totiž stali oprávněným vlastníkem.
Tak jak jde čas v právu, to už teď víte. Čas nezastavíme ani ho nepopoženeme, a zvláště, co se týče soudních sporů...
Vendi V.
ChytráŽena.cz