"A jsme tady," oznamuje mé o úsměv se snažící tváři Radim. Jeho tvář se o úsměv snažit nemusí, směje se od ucha uchu – důvodem je má nervozita. "Neboj, naši jsou fajn, určitě se jim budeš líbit." Dobře, jdeme na to: "Dobrý den, já jsem Jana..."
Představování nakonec proběhlo více než dobře. S Radimovou maminkou jsme si vysloveně padly do oka, povídaly jsme si o Radimovi, ukazovala mi jeho starší fotky. Vše bylo v pohodě a klidu až do toho okamžiku.... Do okamžiku, kdy mě polilo horko. Do okamžiku, o kterém jsem si myslela, že může rozhodnout o možnosti pokračování mého vztahu s Radimem. Do

Přemýšlím, přemýšlím. A pak mě napadá spásná myšlenka! Vyběhnu ven a u sousedního stavení vidím sympaticky vyhlížející maminku s dvěma dětmi. Jdu pomalu k ní – sice se snažím o vyrovnaný krok a klidný výraz ve tváři – ovšem z jejího pohledu poznávám, že se mi to moc nedaří. "Stalo se vám něco?" ptá se, když dojdu k ní. Velice rozpačitě jí vysvětluji svou situaci: že jsem poprvé u přítelových rodičů, že chci udělat co nejlepší dojem a že v lednici je kachna a já nevím, co s ní. Paní se rozesměje, křikne na manžela, ať pohlídá děti, a jde se mnou do chalupy. A tady se proměňuje v kouzelnou vílu, která mě zachraňuje. Kachnu připraví, dá do trouby a mně podrobně vysvětlí, jak dále postupovat... Pak kouzelná víla zase zmizí.
A jak to všechno nakonec dopadlo? Skvěle. S kouzelnou vílou jsme teď výborné kamarádky a o našem malém tajemství s kachnou víme jen my dvě – a můj manžel Radim. Jo z kachny byli všichni nadšeni a tchyně mě dokonce prosila o recept.
Habaďúra - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz