Svět kolem mne mi čím dál víc připomíná filmy pro pamětníky.
Před 20 lety lidi nadšeně cinkali klíči na Václaváku s nadějí na lepší život. Ale dočkali jsme se? Spíš to tu vypadá, že jsme se vrátili do dob skoro před sto lety. Když se na ty staré filmy díváte, nemáte pocit, že v mnohém vidíte současnost? Vrátila se nezaměstnanost, namyšlení podnikatelé a soukromníci se svými zaměstnanci zacházejí hůř než se slouhy. Zametají s námi, a když se to někomu nelíbí, může jít. Ale kam?
Kam jsme došli za těch 20 let kapitalismu? Kriminalita prudce stoupla, tresty prudce klesly.
Dětství končí tak kolem 12 let, pak nastává doba kouření, pití, fetování, trestné činnosti, malování, sexu…..
Proč také ne, erotické časopisy na nás koukají z každého rohu, pití vám prodají kdekoliv, o cigaretách nemluvě.
Teď si řeknete "Jaké si je vychováme, takové je máme," ale můžete jejich život ovlivňovat 24 hodin denně? Vždyť násilí, erotiku a spoustu dalších věcí vidí - a to stačí jen zapnout televizi nebo internet. Stačí kliknout, že je jim osmnáct a jsou v "ráji".
Vzpomínám si, když jsem byla malá, na pořady s hvězdičkou. Chodily pozdě večer a mnohdy celá "nemravnost" filmu spočívala v tom, že někomu vykoukly prsa. Dnes ukáží všechno v pravé poledne, kdy u televize sedí děti.
S platy jsme na tom lépe, jsou vyšší. Ale co z toho při dnešní drahotě, kdy si mnozí z nás mohou dovolit koupit jen to nejnutnější?
Politici, jejich chování a myšlení, to je kapitola sama o sobě, kterou každý moc dobře zná.
Takže se ptám, proč jsme se tak drali o kapitalismus, o demokracii, když v ní neumíme chodit? Nebo spíš ti, co nám vládnou?
Simmmpy - čtenářka
ChytráŽena.cz