Byla jsem tak natěšená, že jsem se tím všude pochlubila, v první den, kdy mi autoškola začala, prozatím jen testy a pravidla, jsem samozřejmě strach neměla, ale jak přišly na řadu jízdy, byla jsem tak rozklepaná a bála se, že někde skončím, měli jsme až na jednoho instruktora příjemné pány, kteří nás bezvadně učili a měli s námi dost velkou trpělivost, ale já jako na potvoru jsem převážně dost často měla zrovna toho nepříjemného. A díky němu jsem měla vždy největší strach s ním jezdit jízdy, abych náhodou někde neudělala chybičku, i třeba tu

Blížil se den s velkým D. Zkoušky - testy jsem zvládla až na počtvrté, z kterých jsem takový strach neměla, ale bohužel o pár bodů nezvládla, a jízdy s údržbou jsem zmákla na jedničku s hvězdičkou, i když jsem byla tak rozklepaná.Teď, je to už zmíněné na začátku, pět let, co nosím řidičský průkaz v peněžence a nesedla jsem od autoškoly za volant díky velkému strachu, a to čekáme s přítelem druhého syna a přítel mě za volant nutí, ale bohužel zatím bez úspěchu.
A těžko říct, jestli se donutím za volant sednout do důchodového věku, moc tomu nevěřím, protože jsem hodně zpohodlněla, že když někam zrovna chci, tak mě přítel vždy všude odveze.
Autor:dara23