Takže celá vesnice se přesouvala v to krásné nedělní odpoledne k fotbalovému hřišti, které je vzdálené od vesnice asi 2 km. Rovněž já spolu se svými kamarádkami jsme šly tam. Ani moc jsem se o ten fotbal nezajímala, ale těšila jsem se na spoustu pěkných kluků, kteří se na tom fotbale účastnili a byly tam také kousek od hřiště různé zábavné atrakce.
Samozřejmě většina kluků došla na svých miláčcích, s kterými se předváděli. Samozřejmě po příchodu na místo se někteří se svými motorkami přidali k nám. A začalo to známé ... nechceš svézt? Těžko bylo odolat a taky jsem nechtěla zůstat sama, tak jsem s jedním šla. Vozili jsme se hlavně po loukách, byly tam moc hezké chodníčky a bylo moc vše hezké.
Vůbec se mně nezdála jízda na motorce moc složitou věcí a samozřejmě jsem to taky vyzkoušela. Byla to paráda, šlo to jako na kole a přitom se vůbec nemuselo šlapat. Po nějaké době, když zábava pokračovala, jsem si vzpomněla na něco, a to něco jsem zapomněla doma. Já jsem to nakousla..., že jako... a on, již připravující se na zápas mně navrhl, ať si vezmu motorku a skočím si pro tu věc domů. Zdálo se mu, že s tím nebudu mít problém, a ani mně se nezdálo, že to nezvládnu.
Samozřejmě moc mě to potěšilo, že mně svěřil svého miláčka. Hodně mně svým chováním nadbíhal a já se na něho usmívala a přemýšlela, jaký je milý a pěkný.
Samozřejmě jízda na motorce má své kouzlo a mně se to moc líbilo. Nemůžu říct ani teď, že se mně to nelíbí, no teď vyhrálo auto.
Tak jsem dlouho nepřemýšlela, nasadila přilbu a jela. Jela ne moc rychle, tak okolo 50 km/hod. Tak se mně to líbilo nejvíce a hlavně - sama. Když jsem někoho po cestě potkala, tak jsem se usmívala na něho a dokonce i zdravila.
Bylo to nádherné a domů jsem dojela bez větších problémů. Vzala tu věc a opět nasedla na motorku.
Za vesnicí jsem již na dálku viděla kamarádku, jak si to šlape na hřiště a spěchala. Já jsem se chtěla pochlubit a rozhodla se, že ji svezu. Daleko před ní jsem na ni zatroubila klaksonem, aby se otočila. Samozřejmě se otočila a když mě viděla, začala se usmívat a mávat na mě, abych jí zastavila.
Kousek od ní jsem sešlápla brzdu a začaly se dít věci, které jsem vůbec neočekávala. Zadní kolo šlo do strany, a já se tak lekla, že vůbec nevím, co jsem dělala následně. Ještě štěstí, že kamarádka uskočila, já jsem již více nebrzdila a dojela na místo ani nevím jak. Motorku odstavila a od toho času na motorku nesedla.Tak mě to vylekalo, že ani jsem se s tím moc nechlubila, ale vylekalo mě to strašně.
Po určitém čase motorky vystřídala auta a to je již jiná kapitola. Jezdím vcelku v pořádku.
Roskovce - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz