Jízdenka z marketu tam a zpět

Jízdenka z „nejmenovaného marketu“ tam a zpět…
aneb Jak se z toho mohl vyklubat pěkně dramatický zážitek.

Jednoho rána před vánočními svátky mě přítel zavolal, ať se jdu na něco mrknout. Zrovna jsem umývala nádobí. Říkal to s napětím v hlase, tak jsem toho nechala, utřela si ruce a šla se kouknout, co se děje.

Sedla jsem si vedle něho na bobek a začala brejlit do letáku, co měl v ruce. Viděla jsem tam velkou reklamu na levné jízdenky na vlak, pak nějaké inzeráty a nechápala, co přesně myslí.
Když jsem se ho zeptala, tak mi ukázal, že „market X“ nabízí celodenní jízdenku za pár kaček.

Vzala jsem si to do ruky, přečetla a dumala, v čem je háček. Tak levné jízdenky? Moc se mi to nezdálo. Dali jsme hlavy dohromady a zjistili, že platí jen pro ten den a nevztahuje se na rychlíky. Neznělo to špatně, ale jsem tak trochu skeptik. Říkala jsem, že za tím ještě něco bude. Leták jsme odložili bokem a už jsme se o tom nebavili.

Uběhly asi dva dny a přijel na návštěvu švagr i s neteří. Bylo to fajn. Dlouho jsme se neviděli a tak jsme přemýšleli, že bychom mohli něco podniknout. Vzpomněli jsme si na tu akci s jízdenkami a zeptali se ho, co si o tom myslí. Švára jezdí u drah jako strojvedoucí, tak o tom už slyšel.

Žádný zádrhel v tom neviděl. Prý je to akce na zvýšení osobní dopravy mezi svátky. Asi měl pravdu, no. Tenhle důvod mě nenapadl, to přiznávám. Tak mě tedy zdolali. Slovo dalo slovo a už jsme si je šli koupit.

Den D a vyrážíme...
Bylo to na „Štěpána“. Naplánovali jsme si výlet do Prahy. Vyrazili jsme ve čtveřici prvním ranním vlakem. Vyjeli jsme z těch našich Kotěhůlek ( na konci světa) a urazili asi tři, čtyři stanice (do dalšího konce světa). Bylo před šestou ráno. V tu chvíli přišel strojvedoucí a kontroloval jízdenky. Řádně jsme vytáhli ty naše a nečekali žádné problémy. A ejhle, on se objevil.

Teď už se tomu směju, ale tenkrát mi moc do smíchu nebylo. Na jízdence nebylo razítko. Vlastně nešlo o klasickou jízdenku, byla to sjetina z kasy, kde bylo napsáno, že jde o jízdenku.  V tu chvíli jsme mysleli, že budeme muset vystoupit a jet nejbližším vlakem zpět. Začala jsem v duchu zuřit. Když se organizuje taková akce, tak mají být zaměstnanci řádně proškoleni! Nejbližší vlak měl jet až za čtyři a půl hodiny. Jsou přece svátky, že. To bychom byli zpět rychleji i pěšky!

Potom obešel ostatní a vracel se zpátky k nám. Kývl na přítele, ať jde za ním. Šli na chodbu, kde spolu něco řešili. Za chvilku se vrátil a čekala jsem, co z něho vypadne. Pokutu jsme platit nemuseli. Taky proč! Ale člověk přeci jen neví, co se může stát. Pološeptem mi řekl, že máme v nejbližším otevřeném obchodě sehnat razítko a jet dál.
V tu chvíli se mi tak ulevilo… Sehnat razítko snad nebude problém. Kdybyste tam byli s námi, tak jste mohli slyšet ten rachot, jak mi spadl kámen ze srdce.  =o))

Dojeli jsme do Olomouce, kde jsme měli přesedat. Měli jsme hodinku čas a tak jsme se vydali do nejbližšího „marketu“. Nebyl daleko, stihli jsme to tak tak. Vyhledali jsme náš spoj, nasedli a už frčeli ku Praze. Jízda netrvala moc dlouho. Zabavili jsme se hraním různých slovních her nebo povídáním. Než jsme se nadáli, tak jsme byli na místě.

Už ani nevím, kde jsme se všude byli podívat. Je to už nějaký ten rok zpět. Pamatuji si, že jsme nemohli vynechat Žižkovskou věž. Rozhled byl úžasný. Bylo vidět do širokého okolí. Ale po sněhu ani památky. Zato pěkně přituhovalo. Kaťule byla nadšená těmi miminky lezoucími nahoru. Vyfotili jsme se u „koně“ na Václaváku, okoukli Prašnou bránu a navštívili vánoční trhy. Tenkrát tam byl i vyřezávaný betlém. Den to byl rušný, ale už se nám krátil čas do odjezdu. Na závěr nám švagr ukázal O2 arénu. Zavzpomínal, jak tady byl kdysi fandit hokejistům při mistrovství. To prý byly časy…

Potom už byl čas se vydat se na vlak, abychom dorazili toho dne domů. Vlak už na nás čekal ve stanici. Nasedli jsme a čekali na odjezd. Pozorovali jsme okolní ruch. Vlaky přijížděly a odjížděly. Výpravčí se mísili s cestujícími. Bylo to něco jiného, než ta naše malá jednokolejka.
Domů jsme dorazili posledním vlakem. Sice unavení, ale plní zážitků. Byl to pěkný výlet, ale víckrát bych si jízdenku přes obchod už nekoupila.