Kamarádka Zuzana odjela před 5 lety do Itálie a už se nevrátila. Myslím tím natrvalo. Z dovolené u moře se přesunula do Říma. Našla si tam práci, přítele a žila celkem spokojeně. Psaly jsme si spolu, a když přijela do Česka, měla u nás vždy dveře otevřené. Pohostili jsme jí, zašli na diskotéku, do kina, na nákupy….Pak odjela za příbuznými do Plzně.
Vždy nás srdečně zvala, pokud budeme v Římě, ať se určitě ozveme a ona nám představí „své“ město. Noční život, italská jídla atd. Vůbec jsem netušila, že to bude tak brzy, co bychom její pomoc v cizině uvítali.
Poslala jsem Zuzce e-mail, že jedeme s Marcelem na 3 dny do Říma. Můj přítel pro jistotu zaplatil zálohu na ubytování v hotelu. Zdálo se mi to zbytečné, ale přítel nechtěl nic nechat náhodě. Později se ukázalo, že to byla dobrá volba.
Zuzana nás čekala na nádraží a pozvala nás do nedalekého bistra. Ošuntělé prostředí, nějací pobudové měli zálusk na naše zavazadla. Museli jsme být pořád ve střehu. Dali jsme si presso a po půlhodině nám Zuzča sdělila, že jí to moc mrzí, ale je pracovně velmi vytížena a nemůže se nám věnovat. Ani nás nepozvala do svého bytu. Dali jsme si ještě po koňaku a zákusku, pak jsme zaplatili i za povedenou kamarádku a rozloučili jsme se. Kdyby nebyl únor, myslela bych si, že najednou zakřičí: "Apríííl", vezme nás pod křídla a ukáže nám zemi zaslíbenou. Nestalo se…
Jen jsme se s Marcelem na sebe podívali, vzali si taxík a jeli na hotel. Prožili jsme nádherné 3 dni v tomto velkoměstě a moje „kamarádka“ se ani neozvala…
Ochutnali jsme pizzu, těstoviny, prohlédli si památky.
Doma na mě čekal omluvný e-mail od Zuzany, jak jí to moc mrzí, ale že musela odjet na služebku a nemohla být s námi.
Nedala jsem na sobě znát rozčarování a odepsala jí. Od jejích známých z Plzně jsme se dozvěděli, jaký je Zuzka „výkuk“, v Česku se vždy nechá hostit, ale ona sama je pěkná „krkna“ a pozornosti zásadně nevrací…
Když se pak slečna Zuzana ozvala, že se chystá opět navštívit rodnou zemi a to zrovna 1.4., já jí vzápětí sdělila, jen ať se zastaví. A když zazvonila, celá uřícená s obrovským „loďákem“, otevřeli jsme s Marcelem dveře a zařvali: "Apríííl, my nejsme doma, ale už jsme na cestě na wellnes pobyt. Bohužel, je to už zaplacené, tak se nezlob, určitě máš i nějaký náhradní program."
Zuzana stála s otevřenou pusou, ani se nezmohla na protest. Pak už jsme jen zaslechli, že si v Plzni stěžovala, jací jsme kreténi a jak jsme ji vypekli! Stejně jí nikdo nevěřil, všichni ji moc dobře znali.
A tak jsem 1.4. ztratila svou vypečenou “italskou“ kamarádku. Ale vůbec mě to nemrzí.
Bertice – čtenářka
ChytráŽena.cz