Už od narození mého synka Gábíska mi starostliví příbuzní kupovali velkou spoustu knih na téma: Hry s dítětem pro volný čas, ale já přišla na to, že nejlepší a dětmi nejoblíbenější hry se rodí z momentálních obvykle hodně střelených nápadů a neočekávaných situací. No posuďte samy…
Dun, dun, dun
Tak tahle je synkova nejoblíbenější. Hrajeme si při ní na velblouda. To bylo tak: tady na CHŽ jsem si za bodíky objednala CD s dětskými písničkami od Zory Jandové a refrén písničky o korábech pouště zněl: „Jdou a jdou, noha za nohou, jdou a jdou…“ nebo tak nějak no a byl tak chytlavý, že jsem si ho začala broukat. Synek to předělal na dun dun a chtěl se vozit. Od té doby trávím zhruba hodinu denně napodobováním velbloudí chůze po bytě s malým beduínem za zádech.
Ovšem záhy přišlo vylepšení: Dun dun kiks! To už mě jednou bolela záda, tak jsem si prostě lehla a prohlásila, že velbloud udělal kiks (zkrátka se svalil, že ano) a dál nejede. No jo. Jenže prckovi se tohle tak zalíbilo, že od té doby volá kiks, co pět metrů. Maminka si poté musí poslušně lehnout a čekat, až jezdec na hrbu zvolá: „Hyjé!“ No není to sladké?
Římani, Římani…
Tak tohle je zase z hraného Asterixe a Obelixe. Vzpomínáte si na barda, který se prochází po verandě svého stromu s loutnou, a pak zvolá: „Římani útočí?“ Jo, tak přesně tohle se Gábískovi zalíbilo. V jeho podání to sice zní asi jako „Nímani kočí,“ ale to nevadí. Důležité je, že při slovu (slovech) Římani kýváte hlavou ze strany na stranu (a mrňous po vás) a na slovo útočí provedete výpad a povalíte mrně na záda. Pro velký úspěch posléze opakujete až do ochraptění…
Eskymáčí kamikadze…
Cože to je? No předělaná říkanka „Eskymáci to jsou máci…“ při které s dítětem třete nos o noc. Ovšem posléze zrychlíte, a když už to rychleji nejde, zvoláte: „Pomoc, Eskymáčí kamikadze!“ bo to opravdu vypadá, jakoby šlo o nosí sebevraždu ;-) Kdy a kde mě tohle napadlo, už si nevzpomínám, ovšem účinek je opět okamžitý. Gábísek se začne smát (tak pěkně, jak to umí jen dvouleté děti) a chce repete.
A knížky? No na ty se nám přece úhledně práší v knihovně. A jednu Gábísek tuhle, asi z nudy, pomaloval červenou voskovkou…
Notburga
CyhtráŽena.cz