Můj nejkrásnější životní příběh

Ahoj všem, chtěla bych se s Vámi podělit o jeden příběh, na který do dnes ráda vzpomínám. Před 3 lety jsem se seznámila s mým přítelem, seznámili jsme se v parku, kam jsme chodili s naší "partou".

S mým přítelem jsme se znali už dřív, ale nebylo to takové, že bychom se na potkání pozdravili, byli jsme pro sebe neznámí, ale odněkud ho/ji znám :-). Naše první setkání bylo na diskotéce, kde mi hned padl do oka, bohužel, já jemu ne :-(.

Moje kamarádka mě seznámila už dřív s její kamarádkou a my dvě jsme si dobře rozuměly jako bychom se znaly léta. Bohužel, jsem udělala na té diskotéce chybu. Oběma kamarádkám jsem se svěřila, že se mi líbí, a že bych ho chtěla poznat. Nevěřila jsem, co v tu chvíli ta druhá udělá. Řekla mi, že není zrovna moc pěkný, a že se jí nelíbí. Mně ale jo. Odešla jsem na WC. Když jsem se vrátila, chtělo se mi brečet. Líbala se s ním a v tu noc začali spolu chodit.

Kdybych nebyla vesnická, možná se i ovládnu. Byla tak opilá a tvrdila mi, že on ji svedl. Neudržela jsem se, dala jsem jí facku a se skleněnýma očima jsem utekla. Každý pátek tam s ním byla a já z něho nemohla spustit oči a jako pomstychtivá mrcha jsem si přála, ať udělá nějaký trapas, ať se nějak znemožní, jen aby si uvědomil, že ona není tak dobrá.. Ježiši, v tu dobu mi bylo asi tak 16. Za pár dní se z ní stala hrozná holka, pořád za ním lezla, pořád mu volala, pořád ho otravovala, až nakonec zjistil, že s ní to prostě nevydrží. Nějak o prázdninách se s ní rozešel, ale mně bylo nějak divně, říkala jsem si, co když jsem si to tak až moc přála a ono se to splnilo? Ona bude trpět jenom kvůli mé touze po něm?

Jakmile se rozešli, slyšela jsem jenom jak kamarádi říkali, že ho stejně podváděla a on ji. Co to byl za vztah, řekla jsem si. Začala jsem si uvědomovat, že ona, když se líbala s jakýmkoli klukem, tak pak tvrdila, že ho moc miluje. Bylo mi ji trochu líto. Nějak si mě všimnul. Pozdě večer mě vzal autem za jedny paneláky a já se v tu chvíli bála. Myslela jsem na nejhorší.

Opak se stal skutečností. Celé hodiny jsme si jen povídali a pak se mě zeptal, jestli s ním budu chodit. Byla jsem v šoku, byl to asi týden co se rozešel s ní, a i když mě takhle podrazila, nechtěla jsem být jako ona. Pořád padala ta otázka a já s bolestí u srdce odpovídala NE. Každý den pro mě jezdil a já si řekla, když už ne můj přítel, tak aspoň můj kamarád. Jednoho dne jsme spolu seděli v jeho autě a povídali jsme si.

Najednou do mě šťouchl. No co to??? Tak do něj šťouchnu taky, začal mě lechtat až najednou jsem měla jeho rty na svých. Byl to nejkrásnější polibek v mém životě. Tím dnem jsme začali spolu chodit. Někdy se nám do toho vměšovala jeho bývalka a nakonec o mně rozhlásila, že jsem jí ho přebrala. Šli jsme na tu diskotéku a tam byla i ona. Když jsem vyšla, chytla mě a začala vykřikovat, že kdyby chtěla tak mi rozmlátí hlavu o beton. Věděla jsem, že by to neudělala, byla stejné máslo jako já. Nejvíc mě asi štvalo to, že to vykřikovala vždycky, když jsem prošla okolo.

Pořád mu psala a pak psala i mně, že na mě někoho pošle. Bylo jí19 a připadala mi, jako by jí bylo méně než mně. Jsem s ním už 3 roky a nelituji toho. Prožila jsem s ním mé porpvé a musím se opakovat, nelituji toho:-) O 2 roky později jsme si pořídili kocourka, který je takovým naším chlupatým, zvířecím miminkem:-) Sice mu jsou už 2 roky a je dospělý, ale je to moje zlato. Z té jeho bývalky se stala narkomanka a bohužel i někteří kamarádi také. Mám jen jeho, mé bývalé spolužačky ze střední, moji kamarádku od dětství a mého kocourka. Jsem ráda, že jsem to mohla někde ze sebe dostat a zavzpomínat si...