Mně se nemůže přeci nic stát, těch koní pod kapotou, tisíce najetých kilometrů, tolik zkušeností, těch... a najednou hodiny. Hodiny na dálnici nikomu nepřeji. Při nízkém provozu a za dobrého počasí je možné vše přežít, ale za deště a při plném provozu je to boj o život. Byly to hodiny, naštěstí platil ten první případ s přežitím, které rozdělily můj život. Na před hodinami a po hodinách.
V očích smrt, na tachometru hodně přes maximální rychlost, ale naštěstí

Byl překvapený, protože provoz na dálnici a hodiny, to mu nešlo dohromady s tak malým ťuknutím. Tatínek byl policista snů, zeptal se jen, jestli se někomu něco nestalo, jestli jsou auta v pořádku. Neobviňoval, nezlobil se. Bylo vidět, že se auta o sebe trošičku otřela, možná bude něco se světlem, ale auta jsou pojízdná.
Zjevně škoda nebude větší než několik tisíc. Udělala se zkouška na přítomnost alkoholu v krvi, ale nic takového zjištěno nebylo. Člověk není robot a stát se to může vlastně každému. Někoho v levém pruhu předjíždíte, vtom se přiřítí ohromnou rychlostí řidič, který vás donutí uhnout, stočíte volant, ale tam se také řítí auto, snažíte se dostat do pravého krajního pruhu a už auto letí do protisměru.
Tatínek-policista sdělil, že je to štěstí, obrovské štěstí, pokuta udělena nebyla - vždyť za štěstí se přeci neplatí. Štěstí musí k člověku přijít samo. Přeji všem trochu toho štěstíčka, ale je třeba mu jít naproti. A nepokoušet ho porušováním předpisů.
To se potom nemusí vyplatit, i když se stokrát předtím nic nepřihodilo.
pppeettrr - čtenář
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz