Zapomněl totiž, že je večer ztratil. Na stolku zuby samozřejmě nebyly. Chvilku obviňoval babičku, ale pak sám uznal, že ta jeho zuby nepotřebovala. Tehdy měla ještě své, přírodní. A tak děda hledal zuby v posteli.
„A kdes je měl, dědo, naposledy?“ ptala se babička.
„Tady jsem si je dal, jak dělám roky, před spaním na stolek,“ rozčiloval se děda a aby přidal svým slovům důraz, bouchl rukou do stolečku. Vůbec si nevzpomněl na to, že zuby postrádal už večer.
V poledne už jeho zuby hledala celá rodina. Babička prohledala ložnici,

Večer dostal děda chuť na něco sladkého. V ledničce nalezl zákusky a jeden snědl. Na ostatní raději nesahal. Znal babičku a věděl, co si může dovolit. Zákusky byly i pro děti, nemohl je všechny sníst. Ale jeden malý zákusek dědovu chuť na sladké neukojil. Proto děda nakoukl do mrazáku a objevil v něm kyblík se zmrzlinou. Lízal zmrzlinu a zuby mu v puse jen překážely. Tak je odložil nejspíš do kyblíčku. No a pak chtěl zahladit stopy po mlsání, ve svém věku zuby přehlédl (mlsal totiž potmě, aby nebyl přistižen) a zmrzlinku dokonale uhladil, čímž „pohřbil“ i zuby. Vrátil kyblík zpět do mrazáku a za chvilku teprve zjistil, že zuby nemá. Žádný div, že zuby nikdo nemohl nalézt! Tak byl děda zachráněn před návštěvou zubaře a večer si dal s chutí taky řízek.
Kapucinek K.
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz