Ach, ty emoce!

Emoce s námi lidmi cloumovou každou chvíli, obzvlášť my ženy jim podléháme a ovlivňují naše chování a rozhodování. Ženy mají schopnost při řešení úkolů zapojit obě hemisféry, muži omluví, je to vědecky ověřený fakt. Problémy tedy my ženy řešíme kreativněji, a ve chvílích rozhodování zapojujeme pocity a komunikační dovednosti. I když, v některých případech to bývá i na škodu. Kde se vzaly emoce a jak s nimi nakládat, kterak je rozpoznat, ovládnout, brzdit, rozvíjet?

V roce 1872 Charles Darvin představil světu publikaci The Expression of Emotions in Man and Animals, knihu srovnávající emoce zvíře – člověk. Darwinova teorie jasně ukázala, že člověk umí poznat v jakém emočním stavu je – většinou - on i zvíře, zvíře nikoliv. Emoce jsou mnohem starší než lidstvo samo a právě emoce jednoduchých tvorů máme zděděné. Máloco řešíme racionálně, ale naopak velmi často luštíme banální, všední i důležité situace pomocí emocí ke škodě nám samým. Mnohdy nevíme, odkud se jaká emoce vzala a hlavně jak s ní naložit, podlehneme okamžitému rozpoložení, aniž bychom tušili, že se emoce dají korigovat. Emoční šíření v mozku zajišťuje tzv. horká linka amygdala - emoční jádro, která má za následek adrenalinovou reakce, ještě předtím, než si uvědomíme o co jde, předevší úlek a strach a radost.

A co ještě umí? Uchovává paměťové stopy spojené s emočně zabarvenými prožitky, bohužel i těmi, na které bychom nejradši zapomněly. Další cesta – uvědomění - je delší. Logické myšlení nás ve chvíli zaskočení zdržuje, první přijde úlek a s ním spojené psychosomatické projevy např. pocení, zčervenání, husí kůže, zhoupnutí žaludku. Rozum nastupuje v druhé linii a rozhoduje o rozkódování úlekové reakce, buď ji vyhodnotí jako zbytečnou a člověk se uklidní a naopak, a tady nastupuje pár historický známých kousků – útěk platí spíš pro nás ženy či příprava na boj, což je doména mužů. Stejně jako potřebujeme fyzický trénink, je nutný pro duševní údržbu a hygienu i psychický a emoční trénink. Výhodou je, že na rozdíl od IQ se právě emoční inteligence dá trénovat a zvyšovat. Mým klientům pomáhá zapisování emočního vlnobití, jak říkám výkyvům emocí od kladného k zápornému pólu, lépe se orientují ve svých pocitech.

Vznik pojmu emoční inteligence je datován k počátku 90.let 20.stol, a dá se považovat za psychosociální konstrukt svázaný s morálním instinktem člověka. Já pracuji se čtyřmi základními dovednostmi emoční inteligence. Sebeuvědoměním, schopností vnímat a rozumět svým emocím ve fázi prožívání. Self managementem – sebeřízením – ovládáním vlastních emocí. Sociálním povědomím, jímž rozumíme  chápaní a porozumění emocím lidí kolem nás a řízením vztahů, což je druhá složka sociálního povědomí a jde o umění zvládání vztahů, řešení konfliktů a jasnou komunikaci.

Emoce mají také hodnotovou tabulku, na jejímž vrcholu je pocit bezpečí, bezpečný prostor, pro člověka 21. století domov, tam kde můžeme odložit masku a být sami sebou, kde se cítíme dobře. Štestí a spokojenost jsou emoce, jež následují, a které člověk vysloveně potřebuje prožívat v zájmu duševního zdraví. Ovšem nesmíme si plést pojem štěstí a trvalé štěstí, jaké nám slibují různí koučové a další samozvaní učitelé života, on totiž pocit trvalého štěstí - extáze štěstí - z nás může udělat pacienty psychiatrie.

Je důležité vědět, že k tomu abychom zažili kladnou emoci, potřebujeme propad. Polarita emocí je tedy nezbytně nutná pro rovnováhu v prožívání. Bídně zvládnuté, nesprávně nebo vůbec neprožívané emoce, které nám vládnou mohou vést k psychické disbalanci a člověk může onemocnět nejen psychicky, ale i tělesně. Je tedy špatně, když se dlouhodobě necítíme v pohodě a spokojení. Vždycky je lepší zavčas navštívit odborníka, než skončit na antidepresivech. Mentální trénink je delší proces něž zapití pilule, není ani tak jednoduchý, ale jeho efekt je trvalý, neničí játra a zvyšuje sebevědomí. A to je nejvíc.