Činčila jako domácí mazlíček

Jejich hedvábná srst a veliké upřímné oči se v poslední době stávají čím dál oblíbenějšími domácími mazlíčky. Já jsem si svojí první činčilu domů přinesla někdy na přelomu srpna a září roku 2000. Dostal jméno Keith a sdílel se mnou můj tehdy ještě studentský pokojík.

Činčila vlnatá původně pochází z jižní Ameriky, konkrétně z pohoří And. Velice milá a roztomilá zvířátka byla v minulosti však téměř vyhubeni pro svůj hebký kožíšek, ze kterého se ještě i dnes dělají kožichy a jiné modní doplňky.
Činčily patří k početné skupině hlodavců, čeledi činčilovitých. Dospělá činčila dosahuje délky těla 25 - 35 cm, včetně ocasu pak 50 - 55 cm a hmotnosti 400 - 600 gramů. Původně měli jen světle až tmavě šedou srst, dnes se vyskytují v mnoha barevných mutacích, počínaje bílou, stříbrnou, černou, béžovou až po hnědou a tzv mozaiku.

Délka života se v přírodě pohybuje mezi 10 až 15 lety, v zajetí se při dobré péči může dožít 18 až 22 let, takže pokud si jí budete chtít pořídit, uvědomte si, že žije skoro stejně dlouho jako pes.

Bydlení

K chovu činčilek budete určitě potřebovat klec, kvůli vlhkosti. Akvárium je nevhodné kvůli vlhkosti, která se v něm drží a která škodí nadýchanosti kožíšku. U činčil platí, čím větší klec, tím lepší. Minimální rozměry jsou 50x70X100 (hloubkaxšířkax výška). V kleci nesmí chybět domeček na spaní, miska na granulky, seníček, pitítko, nějaké poličky na skákání a koupelna s pískem. Žádná překážka pro ně není nepřekonatelná. Jsou to horská zvířata, neskutečně aktivní, hlavně tedy v pozdních odpoledních hodinách či v noci. Je dobré činčilu ještě večer pouštět proběhnout, ale pozor na kabely, které zvláště někteří jedinci rádi překousávají.

Koupání a hamání

Speciální potřebou by se dala nazvat koupelna s pískem. Činčily se nikdy nesmí koupat ve vodě, protože by tak přišly o svůj kožíšek a mohly by nastydnout a zemřít na zápal plic. O svůj kožíšek ale rády pečují popelením se v jemném bílém písku. Vhodnou koupelnou je například malá skleněná koule, takové akvárium, písek z něj tolik nelétá ven. Činčilky se v písku obrací na záda a zase zpět a tím svému kožíšku zase navrací hebkost. Právě díky této péči jsou činčilky vhodné pro alergiky.

V srsti zvířat, která se koupou ve vodě se drží roztoči, to u činčilek nehrozí. Jednak proto, že mají hustou srst, ve které nežijí žádní roztoči běžní u jiných savců a také díky koupání v písku. Proto mohou být činčilky dobrým kamarádem i pro děti, které mají alergie na srst zvířat.

Co se týče potravy, živí se činčilka převážně suchou a tvrdou stravou. Jako domácí mazlíček baští speciální granulky pro činčily, seno a jako pamlsky má ráda sušená jablíčka, šípky, rozinky či sušené bylinky ( pampelišky, kopřivy, listy lesních jahod, malin, ostružin,...). Zvířátka moc nepijí, ale i přesto denně potřebuje čerstvou vodu, která by neměla být chlorovaná z vodovodu. Je lepší převařená či balená neperlivá voda.
Protože jsou to hlodavci, nesmíme zapomenout i větvičky na obrušování zubů. Nevhodné jsou veškeré peckoviny. Doporučují se větve ovocných stromů nebo vrby. Pro správný růst mláďat nebo březím samičkám je dobré přidávat i sépiovou kost, aby měli dostatek vápníku.

Pořád ještě váháte, zda si činčilku pořídit či ne? Její chov není náročný, už malé desetileté dítě je schopné se samo o zvířátko postarat. A věřte, že pokud se jim budete věnovat, vaši péči vám náležitě vrátí, zkuste je jen pozorovat při běhání a uvidíte, jak jsou vynalézaví. A pokud jste hodně zaměstnaní, pak připomínám, že činčilky jsou zvířátka noční a když vy přijdete z práce, oni se zrovna budou probouzet.

A pokud už činčilku doma máte, pochlubte se svými zkušenostmi či veselými příběhy ze života...

 

Čtěte také: Činčily v přírodě