Pěstování orchidejí

Ano, je to velice krásná rostlina a určitě většina z nás už jí má doma. A doufám, že nejsem jediná, které zrovna moc dvakrát neroste. Pokoušela jsem se něco málo informací vypátrat. Tak doufám, že nejen mě tyto informace pomůžou.

Úplně taková nejzákladnější orchidej je z rodu Phalaenopsis. Tento rod čítá více jak 40 druhů orchidejí, které se od sebe nápadně liší tvarem a stavbou květu a také jeho barvou.Aby jsme se v těchtoorchidejích lépe vyznali jsou ještě rozděleny do 9 sekcí:

Phalaenopsis: velkokvěté druhy s květním pyskem zakončeným dvěma bičíky (například P. amabilis, sanderiana, afrodite, stuartiana).

Proboscidioides: najdete zde P. lowii, blízkou příbuznou předchozí; liší se květy, jež nemají bičíkové výběžky.

Aphyllae: druhy P. stobartiana a P. wilsonii, orchideje málo olistěné a se zkrácenými květními stonky.

Parishianae: P. parishii a P. apendiculata, druhy s typickým širokým květním pyskem.

Polychillos: květy buď více, nebo méně čtyřlaločné. Sem patří druhy Phalaenopsis pantherina, valentinii, lamelligera, mannii a P. cornu-cervi.

Stauroglottis: Phalaenopsis s oválným středním výběžkem a zaoblenými bočními výběžky pysku (P. equestris a P. lindenii).

Fuscatae: květy podobné předešlým, jen boční výběžky se liší. Jsou rozeklanné a zašpičatělé. Do této skupiny patří P. fuscata, viridis, kunstleri a cochlearis.

Amboinenses: má štíhlý oválný střední výběžek pysku a boční výběžky zašpičatělé (někdy i rozeklané). Sdružuje P. amboinensis, gigantea, javanica, robinsonii a micholitzii.

Zebrinae: nejbohatší na druhy, proto je rozdělena ještě do tří podsekcí. Je to už rozlišení opravdu jemné, podle vlnitých květních plátků nebo obrvení středních výběžků. Z druhů v této sekci bylo vyšlechtěno nejvíce hybridů vhodných k řezu (P. speciosa, P. pallens, P. modesta a další).

Tak teď víme jaké jsou druhy a co dál?

Určitě nejdůležitější je kde květinu kupujeme a jak rostlina vypadá, protože to je základ všeho. Nekupujte orchideje u stánků, zvláště jsou-li venkovní teploty nižší než plus patnáct stupňů. Orchidej bude podchlazená a nemusela by nízké teploty přežít. Rostlinu, kterou si vyberete, dobře prohlédněte: neměla by mít žloutnoucí nebo zavadlé listy, květní stonek musí být pevný, sytě zelený (u mladých orchidejí obvykle bývá jen jeden). Nechte si ji kvalitně zabalit a cestu domů co nejvíce zkraťte; pamatujte na to, že jste si koupili teplomilnou rostlinu.

A jak pokračovat dále s pěstováním?
Rostlině vyhovují celoroční denní teploty od dvaceti dvou do dvaceti šesti stupňů, noční mezi osmnácti až dvaceti stupni. Pokud jí na podzim po dobu asi čtyř týdnů snížíte denní teploty na šestnáct stupňů, vyprovokujete ji k opakovanému kvetení. Nižší teplota však předpokládá omezenou zálivku, jinak hynou kořeny. Stanoviště potřebuje Phalaenopsis světlé, bez úpalu, ani hluboký stín jí neprospívá. Zálivka se doporučuje buď ponořením orchideje i s květináčem do vlažné (měkké) vody s následným okapáním (aby voda nezůstávala v podmisce), nebo se rostlina zalévá běžným způsobem shora. Potřebné šedesátiprocentní vzdušné vlhkosti docílíte rosením (mlžením) listů a substrátu.

A co dál, když nám rostlina odkvete?
Květní stvol se u dobře ošetřované rostliny prodlužuje a vyrůstají na něm stále další květy, jichž může být (podle stáří rostliny) až dvacet. Platí to hlavně pro hybridy P. pulcherrima s menšími, červenými květy. U ostatních hybridů vyrážejí po odkvětu často ze spodních oček nové stvoly. Proto odkvetlé stonky neodřezávejte, dokud jsou ještě zelené.


Tak hodně štěstí s pěstováním a hlavně pevné nervy.