Roky ve dnech - České umění 1945 - 1957

Výstavní projekt Roky ve dnech je soustředěn na komplikovanou etapu českého umění od konce druhé světové války až po první kulturně-politické uvolnění stalinských dogmat.

Výstavně nebyla dosud této etapě naší výtvarné historie jako celku věnována pozornost a tradičně bývá umění tohoto období považováno za výtvarně méně důležité. Ve skutečnosti se právě tehdy, od posledních let druhé světové války, formoval základ výrazné umělecké generace.

Třináct částí výstavy reflektuje výtvarné fenomény, tematické a názorové okruhy, osobnosti a události, které vytvářejí obraz doby a znamenají podstatné hodnoty českého umění druhé poloviny 20. století. Zároveň je výstava členěna na dvě časové etapy, jejichž předěl představuje politický puč v roce 1948 a jeho důsledky v české kultuře. Tyto základní časové bloky pomáhají ukázat komplikovanost období, v němž umělci nejprve reagovali na deziluzi plynoucí ze zkušenosti války a rozpadu klasických postupů předválečného modernismu, a později čelili ideologické likvidaci intelektuálních i tvořivých sil společnosti.

Hranice obou období jsou do značné míry prostupné, traumata konce války se brzy transformovala v traumata nově nastupující totality. Konfrontací kompaktních výtvarných celků a jednotlivých prací výstava poukazuje na progresivní příklady tvorby autorů různých generací, kteří se po válce a v období vrcholící ideologické demagogie dokázali orientovat a svými díly i postoji udržovali kulturní a hodnotovou kontinuitu. Jejich vzájemná
komunikace v rámci jednotlivých kapitol dokládá, že se umělci mnohdy z nejrůznějších autorských pozic dotýkali podobných témat či výtvarných problémů. Tato koncepce reviduje schematické soudy o jednotlivých
uměleckých osobnostech, vyvádí je z monografické izolace a vytváří otevřenou příležitost pro kontextuální vnímání jejich tvorby.

Závěr výstavy pak stručně naznačuje okamžik, kdy došlo k první revizi stalinského režimu, po které české umění v roce 1957 nastartovalo dlouhý, a jak dnes víme, znovu diskontinuitní proces návratu do prostoru evropské kultury.

Na výstavě jsou mimo jiné autorsky zastoupeni Andrej Bělocvětov, Pavel Brázda, Václav Boštík, Vladimír Boudník, Alén Diviš, Libor Fára, Emil Filla, Čestmír Kafka, Jiří Kolář, Jan Křížek, Mikuláš Medek, Emila Medková, Jan Reegen, Vilém Reichmann, Bohuslav Reynek, Zbyněk Sekal, Ivan Sobotka, Josef Sudek, Josef Šíma, Václav Tikal, Jiří Toman, Toyen, Ladislav Zívr, Jan Zrzavý a mnozí další.

S y m p o z i u m
V souvislosti s výstavou bude ve dnech 17. a 18. června uspořádáno v Malém sále Městské knihovny v Praze mezioborové sympozium Naděje a deziluze – Roky ve dnech / České umění 1945–1957. K účasti byli vyzváni význační odborníci aktivní v různých humanitních oborech, kteří se zaměřují na nové objevné interpretace rozmanitých společenských a kulturních fenoménů i autorských výpovědí poválečného českého a zahraničního umění (zejména nezávislé scény). Sympozium bude příležitostí k dalšímu obšírnému zkoumání této těžko uchopitelné doby, ke konfrontaci, hledání styčných bodů a nových faktů.

T e r m í n  k o n á n í : 28. 5.—19. 9. 2010
Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.