Snad v každém domě či bytě se nachází alespoň jeden tmavý kout, ve kterém se nedaří žádné rostlině. A to i přes mnoho osvědčených rad od vašich přátel a známých. V následujících řádcích najdete pár tipů, které vám pomohou oživit opravdu celý byt.

Rostliny potřebují k životu pět věci, které musí být v rovnováze. Jsou to: světlo, teplo, voda, živiny a čerstvý vzduch. To znamená, že když rostlinám uberete např. světlo, musíte ubrat i ty ostatní. Vaše zelené přátele, které stojí na stinném místě, tedy nesmíte přelévat. S další zálivkou raději počkejte, až substrát úplně vyschne, jinak riskujete hnilobu kořenů. Stejné je to s teplotami, stínomilné rostliny nesnášejí blízkost ústředního topení, ale ani zimní zahradu, kde se teplota pohybuje okolo 0°C. V létě je hnojíme 1x za měsíc běžnou dávkou živin, v zimě nehnojíme vůbec. A konečně rostlinám poskytujeme dostatek čerstvého vzduchu, ale nenecháváme je stát v průvanu.

Velmi zajímavou rostlinou je debřička japonská (rohdea japonica). Rostla na parapetech našich prababiček, ale dnes upadla téměř v zapomnění. Je to liliovitá rostlina s růžicí asi metr dlouhých listů. V létě vykvétá přízemními hrozny nažloutlých nebo nahnědlých květů, ze kterých se později vyvinou dekorativní červené bobule. Debřička v zimně snáší i velmi nízké teploty (5°C). V létě ji můžeme s úspěchem letnit na zeleninovém záhonu.

Další stínomilnou rostlinou je kořenokvětka. Tato liliovitá rostlina původem z Asie také v zimně snáší nízké teploty (8°C) a je odolná i proti průvanu, takže ji můžeme pěstovat v tmavých chodbách. Kořenokvětka dostala jméno podle hvězdicovitých květů, které se tvoří na zemi pod listy. V pokojových podmínkách ale kvete jen vzácně. Je citlivá na přebytek živin, takže hnojíme s mírou!

Aeschynanthus se dobře hodí do závěsných nádob v tmavém rohu. Nemá rád přemokření, ale zároveň nesnáší úplné vyschnutí. Jinak je to nenáročná rostlina. Pokud se ale chceme dočkat květů, přeneseme ji v zimě na chladnější a světlé místo. I zelenec nám bude v květináčích vytvářet impozantní převisy, na rozdíl od aeschynanthu ale snáší i dlouhodobé přesušení, protože jeho kořeny si dokáží uchovat velké množství vody.

Krásnou stínomilnou rostlinou je i alokázie. Pochází z tropických deštných pralesů Bornea a Filipín. Je  poměrně náročná na teplo (celoročně 20-25 °C) a vysokou vzdušnou vlhkost (70%), takže ji celoročně pěstujeme v pokojové teplotě a květináč postavíme do misky s vlhkými oblázky. Sázíme ji do substrátu pro orchideje.

Břečťan a žumen sice mohou na první pohled vypadat podobně, ale svými nároky se liší. Zatímco prvně jmenovaná rostlina má raději chladnější místnost, druhou můžeme celoročně pěstovat v běžně vytápěné místnosti. U obou zaléváme s mírou. A pravidelným zastřiháváním podpoříme jejich hustější habitus.

Ačkoliv tak vůbec nevypadá, i zamioculas je velmi nenáročná rostlina. I když se jí lépe daří v polostínu, ve stínu vám poroste také. Při vyschnutí substrátu shodí listy, které ale stačí položit na vlhký substrát a z každého vyroste nová rostlina. Velkou dávku exotiky si domů přineseme s parožnatkou. Stačí jí kus kůry obalený rašeliníkem, na který ji připevníme a zavěsíme ke stropu. Jednou týdně ji ponoříme do lázně z dešťové nebo alespoň převařené vody. Parožnatce nikdy neodstraňujeme staré listy, protože slouží jako důležitá zásobárna vody.

Jako poslední si představíme pepř černý (piper nigrum). Plodem této rostliny je dobře známý pepř. Tato liána s tmavě zelenými srdčitými listy je zajímavá tím, že netrpí žádnými škůdci. Kuličky, které se někdy objevují na spodku listů, jsou přirozeným jevem. A když budete mít štěstí, dočkáte se i vlastnoručně vypěstovaného koření.

Na závěr ještě jedna rada. U většiny z výše jmenovaných rostlin se můžete setkat s pestrolistými kultivary, které vždycky pěstujeme v polostínu nebo na nepřímém jasném světle, jinak se barvy na listech vytratí.

notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout