Je 3. května 2011. Venku padá sníh a já sedím nad staršími fotkami. Do oka mi padla naše svatební fotografie. Je to již dávno, celých 49 let. Po dvouapůlleté  známosti jsme se s nynějším manželem rozhodli, že se vezmeme. Rodiče nám chtěli vystrojit svatbu, ale my jsme s díky odmítli s tím, že využijeme služeb Svatky, která vše potřebné zařídí.

Nezařídila! Oddavky na radnici jsme si museli zajistit sami. Vytisknutí svatebních oznámení, objednání fotografa, zajištění aut a svatební hostiny pak přislíbila Svatka. Za týden jsme si jeli do zmíněné instituce vyzvednout svatební oznámení a zjistit, kde se bude konat  naše svatební hostina. S politováním nám bylo sděleno, že se jim nepodařilo svatební hostinu zajistit... Vše prý je obsazené. Nám nezbývalo nic jiného, než se pokusit najít nějaký slušný podnik pro náš významný den. Po několika marných pokusech jsme objevili menší, útulný hotýlek.

Pan vedoucí byl velice milý, příjemný člověk. Sepsal s námi naše požadavky a slíbil, že zajistí hostinu k naší spokojenosti. Měl však jednu podmínku:  nesmíme si donést  ke konzumaci žádné zákusky, alkohol, ani cigarety. Souhlasili jsme. Ta úleva! Konečně máme vše zařízeno.                

Nastal  svatební den. Před náš dům přijela čtyři auta zn.Warszava a jedna strýčkova Škodovka. Po ozdobení aut nastoupili všichni svatebčané do aut podle zvyklostí. V prvním autě jel ženich s maminkou a v posledním autě já – nevěsta - se strýcem. Otce jsem již neměla. Asi v polovině cesty se zasekla jedna Warszava, ve které seděl můj nastávající s maminkou a rozhodla se, že dál nepojede. Kde tehdy byly mobilní telefony nebo nějaké vysílačky.

Nezbývalo, než požádat omladinu, aby vystoupila a  na její místo se přesunul ženich s maminkou. Řidiči slíbili, že se pro mládež vrátí. Dojeli jsme před radnici, strýček se otočil a ujížděl pro mladé svatebčany, které jsme zanechali několik km před městem. Řidiči se ani neobtěžovali něco zařídit. Čekali na nás před radnicí, pak nás odvezli k fotografovi a na hostinu. Svatební obřad a fotografování proběhlo bez problému, což se nedá říci o hostině.
  
           Když jsme dojeli před hotýlek, čekaly nás nejen zavřené dveře, ale personál o naší svatbě neměl ani ponětí. Pan vedoucí dlouhodobě onemocněl a nikoho o naší svatební hostině neinformoval. Nakonec vše dobře dopadlo. Personál byl skvělý. Během půlhodiny byla připravena svatební tabule včetně květinové výzdoby. Na svátečním stole se objevil svatební dort, zákusky, chlebíčky. Ten den byla na jídelníčku mimo jiné knedlíčková polévka, řízek a bramborový salát, svíčková omáčka s knedlíkem a jiné dobroty, takže nebylo co řešit. Hudba byla sice reprodukovaná, ale nám to nevadilo. Veselo bylo do pozdních večerních hodin.
              Vyplnilo se pořekadlo: „Konec dobrý, všechno dobré!“