O růžích se říká, že jsou symbolem lásky a krásy. V květomluvě znamená rudá růže "Miluji tě", žlutá růže značí radost, bílá spolu s červenou znamená soulad a oranžová touhu.

Růže, které se pnuly podél plotu u naší zahrady, potřebovaly sestříhat a celkově upravit. A bylo nutné se o ně starat, aby krásně kvetly. Obdivovala jsem se vždycky jejich kráse, keříky růží ale většinou ošetřoval hnojivem, chránil před škůdci a zastřihoval můj manžel.

Já na zahrádce spíš pobíhám s foťákem než s motyčkou, nemám nějak na to zahradničení buňky, nebo co. Jednou jsem ale na přání manžela pomáhala na zahradě se zastřihováním, a i když mě nabádal, abych si na tuhle práci vzala pevné kožené rukavice, nechala jsem si ty, co jsem měla zrovna na sobě.

Odstraňovala jsem chvíli předtím ze záhonů všudypřítomný plevel a byla jsem tak trochu líná se vracet do kůlny pro jiné. To se mi ale krutě vymstilo, že jsem svého muže neposlechla.

Už bylo skoro hotovo, když mou děravou hadrovou rukavicí projel trn a zabodl se mi přímo pod nehet ukazováčku na pravé ruce. Au, au, au.... ječela jsem a poskakovala po zahradě jako šílenec. Manžel si nejprve myslel, že mě píchla vosa, ale když jsem mu ukázala, co se mi stalo, jen si povzdychl. No jo, ženská jedna zatracená, neříkal jsem to, ať si vezmeš rukavice? Tady to máš! Aby tě člověk furt hlídal!

Když ale viděl, jak se svíjím bolestí, slitoval se a rozhodl se, že mi trn z pod nehtu vytáhne. Řeknu vám, že už jsem v životě prožila mnoho bolesti, ale to, co způsobil ten zatracený trn, to bylo k nevydržení. A manželova "Operace Trn" dopadla přímo katastrofálně. Trn mi nevytáhl. Naopak, zdálo se mi, že zajel ještě hlouběji a způsoboval mi tak ukrutnou bolest, že jsem musela všeho nechat a okamžitě se vydat k lékaři. Do nemocnice to bylo daleko, a tak jsem se rozhodla, že zkusím navštívit ordinaci jednoho lékaře nedaleko od nás. Byl to vynikající chirurg a diagnostik, jen hlas lidu o něm říkal, že je to tak trochu saďour a nic nikomu nedaruje, pokud pacient nedodržuje jeho pokyny a podobně, se zlou se u něho potáže. Já jsem ale neměla důvod se ho bát, přece jen to byl velmi bolestivý úraz a tepající a zvyšující se bolest mě přímo k jeho dveřím hnala.

Tak se na to podíváme! Povídá pan doktor a pak, po znecitlivující injekci, se počal boj s trnem. I když mě to už podle jeho slov vůbec bolet nemělo, když vzal do ruky skalpel, bylo mi na omdlení a bolelo to tak, až mi sem tam ukápla i slzička a z hrdla vytryskl bolestný vzdech. A když se mě ptal, jak k tomu došlo a během zákroku vyslechl, jak se mi vlastně tenhle úraz stal, zakončil úspěšnou operaci slovy: A to ženská jedna nevíte, že když pracujete s růžemi, máte si vzít rukavice?! Sakramentská práce s vámi! Ženská jedna!

Se zafačovaným prstem a slzami v očích jsem celou cestu domů přemýšlela o mužích a o růžích. Musela jsem, ač nerada, dát oběma za pravdu. Mému muži i panu doktorovi. A po návratu domů mě čekalo uvítání s tou nejkrásnější rudou růží, jakou jsem kdy viděla. Od té doby poslouchám svého muže skoro na slovo, zvláště tehdy, když zvelebuji zahrádku.