SÍLA ŽÍT - milí rodiče

Než jsem začala psát tento dopis, přemýšlela jsem, kde začít. Vždyť Vy oba, má milá maminko a milý tatínku, jste při mně stáli v tolika těžkých chvílích mého života, že vážně nevím, za co bych Vám měla děkovat dřív.
Dneska se konečně můj život zklidnil a já se mohu ohlédnout na všechno co mě potkalo.

Když to vezmu pěkně popořádku, musím říci, že jste to se mnou opravdu nikdy neměli tak jednoduché. Jako malá holka jsem bývala často nemocná a musela zůstávat doma ze školy. Když teď mám vlastní děti, umím ocenit tu velikou péči, kterou jste mě věnovali a děkuji Vám za ni.
Čas utíkal. Ani jste se nenadáli a já už se vdávala. Krátce po svatbě přišel na svět můj syn, který z Vás rázem udělal babičku a dědečka.  
První opravdu bolestivá zkušenost mě potkala, když jsem potratila svá dvojčátka. Naštěstí tu bylo Tvé pohlazení maminko, které mi pomáhalo ztrátu překonat.

Brzo jsem opět přišla do jiné stavu a porodila zdravou dceru, ze které je dnes už slečna. Devět let mého manželství uběhlo jako voda a najednou tu byl další životní zlom. Rozvedla jsem se a s dětmi se odstěhovala k příteli. Že to nebyla správná volba, jsem zjistila až příliš brzy. Přestalo nám to klapat snad po půl roce soužití. Přítel si našel jinou a já už nemohla u něj bydlet. Marně jsem přemýšlela, co dělat, kam jít, bolelo mě, že jsem se tak zklamala. Bylo toho na mou hlavu hodně.

Problémy se projevily na mé psychice a tak se stalo, že jsem si sáhla na život. Sama nevím, jak to přišlo, snad jsem doufala, že se tím vyřeší úplně všechny problémy. Dnes jsem moc vděčná těm, kteří mi zachránili život, a uvědomuji si, že tímhle způsobem se nedá před ničím utéct. Můj velký dík patří hlavně doktorovi Adamovi z trutnovského ARO. Když jsem se tehdy v nemocnici  probrala, řekla mě setra na uvítanou: pozdravují Vás rodiče. V té chvíli mě došlo, že jsem udělala velkou a málem osudovou chybu.
Postupně jsem si uvědomovala, jak hrozně bych bývala ublížila nejen Vám oběma, ale hlavně svým dětem a také všem, na kterých mě záleží - jenom JEMU vůbec. Právě dneska je ta pravá chvíle, abych Vám řekla, jak jsem Vám vděčná. V tomto snad nejhorším období mého života jste stáli při mně a s Vaší pomocí se mi povedlo nakonec situaci zvládnout. Bez Vás bych to nedokázala. Ještě jednou se za vše omlouvám za všechnu bolest, kterou jsem Vám způsobila. Za všechny problémy, které jste se mnou měli. Snad už je všemu konec. Moc dobře vím, jak jsem šťastná, že mám takové rodiče.
Můj dík patří i mé sestře. I ona byla mojí oporou. Po návratu z nemocnice  se můj život najednou obrátil k dobrému. Já se po čase vdala za mého manžela a jsme spolu již 11let. Děti mají bezva tátu a já bezva manžela.

Na závěr Vám rodiče ještě jednou upřímně a z celého srdce děkuji, že jste měli pořád tolik lásky a všechno to se mnou tak trpělivě prožívali. Mám Vás ráda a jsem šťastná, když se sejdeme  všichni u jednoho stolu.