Simona Monyová je brněnská autorka, která má na svém kontě už hezkou řádku knih. Nedávno jsem dočetla její Deník citového vyděrače, knihu, která vyšla ve druhém vydání  v roce 2004, a která ve mně zanechala velmi hluboké stopy. Je to příběh ze současnosti a umím si představit, že se skutečně mohl stát.

Hlavní hrdinkou je žena, mladá a úspěšná podnikatelka v oboru dámského prádla, která se po úrazu ocitla na invalidním vozíčku a plně odkázaná na svého manžela. Ten je o pár roků starší a pracuje v knihovně. Alence (tak se hlavní postava jmenuje), vychází všemožně vstříc a rád se o ni stará, tedy na první pohled to tak alespoň vypadá.

Stalo se ale to, že Alena jednoho dne nechtěně objevila manželovy zápisky, jakýsi jeho deník. Samozřejmě si ho zvědavě a s chutí přečetla, aby s odporem zjistila, jak se vůbec věci mají a jak jí její manžel ubližoval. Nevěřícně četla o všem, co se kdy mezi nimi stalo, jak to viděl on, jak fingoval některé věci kvůli vlastnímu prospěchu, o tom, jak opovrhoval její prací i jí samotnou, jaký to byl sobec, který uměl milovat jen sám sebe, i když se bláhově domníval a častokrát sám sobě nalhával, že miluje i Alenu, jaký byl egocentrik, jak ho vlastní žárlivost sžírala, jak nesnášel Aleninu samostatnost a společenskost, stejně jako to, že si vydělává mnohem víc peněz než on, jak ho sžíralo její moderní oblečení, jak by si ji nejradši k sobě připoutal nebo zamknul doma, aby vůbec nevycházela ven…

Jeho žárlivost, bezmocnost a marná snaha si ji k sobě připoutat natolik, aby ztratila zájem o okolní svět, ho nakonec přiměla až k tak podlému činu, který udělal a který také zapříčinil Alenin úraz, což by nikdy nezjistila, kdyby neobjevila manželův deník. Když totiž jednou onemocněla nějakou chřipkou, Františkovi se tak zalíbilo, že na něm byla více závislá než obvykle, že když se začínala uzdravovat, tak jí tajně podával léky – sedativa. Alena byla malátná a stále unavená, a manžel stále zvyšoval dávky, aby se účinek projevoval až natolik, že Alena musela zůstat zase v posteli. Tehdy byl ten bídák nejšťastnější.

A pak se stalo, že pod vlivem těchto léků Alena spadla se schodů a o krutých následcích tohoto pádu jsem již hovořila. I po zjištění takto tvrdé a kruté reality by možná kdejaká druhá žena na jejím místě, vědoma si vlastní bezmocnosti, zůstala tiše nadosmrti mlčet a nechala se opečovávat svým rádoby milujícím manželem, který až teď byl konečně opravdově spokojený – jeho žena nikam nechodila, s nikým se nestýkala a byla zcela odkázaná na jeho pomoc. Alena však pravděpodobně (konec nebyl zcela jasně určen) zvolila opačnou cestu, sice náročnější, zato svobodnou.

Lenkajitu - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10