Slečna na kolejích

            Tato příhoda se stala mé bývalé spolupracovnici Lindě. Pocházela z Havířova a občas jezdívala do Ostravy na návštěvu svých kamarádů. Jednou si vypůjčila auto od rodičů, že zkusí jet k přátelům autem a ne autobusem. Do Ostravy dojela v pořádku, našla i sídliště, kde její kamarádka s přítelem bydleli.

Neviděli se delší dobu, měli si o čem povídat, tak už byla venku tma, když Linda nasedala do auta, aby se rozjela zpět k rodičům do Havířova. Kamarád jí vysvětlil cestu a ona se v dobré náladě rozjela domů. Opakovala si šeptem, kde že to má odbočit, dostala se na hlavní třídu a bedlivě sledovala, kde bude odbočka vpravo, aby mohla odbočit. Asi tady, pomyslela si a odbočila do temné ulice. Po chvíli ucítila, že auto začíná nějak zadrhávat, až se zastavilo úplně. Vyděšeně vystoupila ven, aby se podívala, co se stalo. Auto se zadřelo do tramvajových kolejí. Sedla si zpátky do auta a okamžitě telefonovala svým známým, že neví, kde je. Popsala jim cestu, kde odbočila, že po pravé straně nad ní je most a víc nevěděla. Rozčileně si zapálila cigaretu. Pak ji roztřásla zima, tak si nasedla zpět do auta, aby počkala na své kamarády.

To už ale spatřila v dálce světla blížící se tramvaje. Dostala strach. Ve svém zmatku ještě vypnula světla a čekala, co se bude dít. Tramvaj zastavila na nedaleké zastávce. Linda se v slzách modlila, aby její přátele přijeli co nejdřív se slíbeným lanem, aby ji odtáhli. Najednou tramvaj začala couvat. Později se dozvěděla, že řidič tramvaje zavolal na dispečink, nechal vystoupit všechny lidi a vrátil se zpět do depa. Během chviličky dorazilo auto s dvěma policajty.

„Vystupte si!“ zavolal autoritativní hlas jednoho z policajtů.

Linda se pomalu vyšourala z auta: „Dobrý večer,“ špitla.

Na obou policajtech bylo vidět překvapení. Asi nad tím, že z auta vystoupila drobná dívenka sotva dvacetiletá a ne nějaký opilý řidič. Když starší policajt viděl zděšení v dívčině tváři, zmírnil svůj tón hlasu: „Kam jste to chtěla jet, slečno?“

„Do Havířova.“

„Ale to jste měla nechat auto doma, když jste chtěla jet tramvají.“ Smál se policajt, když mu líčila, že měla odbočit a že tam žádný zákaz odbočení na hlavní cestě nebyl. Potmě neviděla, že je to jen tramvajový pás.  Policajti zkontrolovali doklady, nechali řidičku přece jen dýchnout, jestli nepožila alkohol a sdělili mladé slečně, že auto budou muset vyprostit hasiči.

            Za chvíli dojelo hasičské auto. Nevrlý řidič vylezl z vozu a hřmotným hlasem zakřičel:

„Kde je řidič?“

Policajti se rozestoupili a se smíchem prstem ukazovali na ubohou Lindu a protáhle odpověděli -

„Říídííčka!“ Hasiči se neubránili smíchu.

„Kam jste to jela, slečno?“ zeptal se jeden z nich.

„Do Havířova.“ opakovala svou odpověď Linda.

„No, ale slečinko, to jedete špatně, to jste měla jet po Rudné ulici, tady jedete do Vítkovic. Tam by se vám nelíbilo.“

Hasiči profesionálně zvládli svou práci za chvíli. Vyprostili auto z kolejí, pomohli ho Lindě převést na cestu, vysvětlili jí cestu domů. Linda zaplatila pokutu. Do dneška vlastně neví, za co. Žádnou značku nepřehlédla. Tak čeho se vlastně dopustila? Veřejného ohrožení. Po celou dobu totiž, co vytahovali auto z kolejiště, musel dopravní podnik zajistit okamžitě náhradní autobusovou dopravu.

Kromě davu lidí, kteří z tramvajové zastávky sledovali celou situaci, se na to vše koukali ještě Lindini kamarádi. Jakmile Linda volala, rozjeli se autem na benzínku koupit pořádné tažné lano a vyrazili kamarádce na pomoc. Zastavili se nahoře na mostě a shora sledovali celé dění. Přijeli pozdě. Na místě už byli policajti i hasiči. Když viděli, jak hasičský jeřáb vytahuje auto z kolejiště, bylo jim jasné, že jejich pomoc by nebyla k ničemu. Linda dojela se strachem domů, jestli je auto v pořádku. Tatínkovi druhý den ráno sdělila, že zavadila o příkop, jestli by mohl zkontrolovat podvozek auta a nikdy se k tomu hroznému večeru svým rodičům nepřiznala. Vykládala nám to ale hned po víkendu v práci a od té doby ta historka kralovala na každé firemní akci. Obzvlášť mužská část kolegů měla k této příhodě spoustu připomínek a ještě dlouho každý pátek, když jsme odcházeli domů a Linda jela k rodičům, jí kluci nezapomněli připomenout, aby se vyhnula tramvajovým kolejím.

Palka - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10