Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Velký roční horoskop na rok 2025Velký roční horoskop na rok 2025 Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Jarní prázdniny 2025 – termínyJarní prázdniny 2025 – termíny
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 05.02. 2025
Dnes má svátek Dobromila
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Smíření

21. 11. 2013 | Vaše příběhy

Vždy jsem byl sportovně založený a aktivní. Vychoval jsem s manželkou děti a těšil jsem se na důchod, který se blížil.

Vracel jsem se ten den z práce unavený a necítil jsem se dobře. Dokonce jsem zvracel. Zpocený jsem si v letním žáru zkracoval cestu přes trať…

„Pane Vyhnálek, probuďte se,“ slyším. Ležel jsem na posteli a po otevření očí se se mnou zatočil svět.

„Kde to jsem? Jak jsem se sem dostal?“, chtělo se mi křičet. Místo toho jsem ze sebe vydal jen podivný skřek. „Musím domů,“ pokusil jsem se znovu o lidskou řeč. Dokázal jsem se posadit na posteli, ale čekal mě další šok. Přikrývka ležela na lůžku a byla neobvykle plochá. „Kde mám nohy?“

V následujících minutách mi sestřička vysvětlila, že jsem o nohy přišel. Zavolala lékaře, který mi řekl: „Měl jste infarkt. Zkolaboval jste v kolejišti ve chvíli, kdy tudy projížděl vlak.“

smířeníDlouho jsem se smiřoval se situací.

„Chci umřít!“ vyslovil jsem své přání a myslel jsem ho vážně.

„To vám nedovolíme!“ řekla rázná staniční sestra, která vrazila do pokoje. „I bez nohou se dá klidně žít. Jsou lidi, kteří jsou na tom mnohem hůř!“ Rozkročila se a vypadala jako posedlá ďáblem.

„Vy nohy máte!“ křičel jsem.

„Mám. Ale mám doma syna, který je po mrtvici na plenách. Nemluví a přijímá stravu sondou. A přesto si života váží,“ řekla už o vlásek mírněji.

„Kolik mu je?“ zeptal jsem se.

„O dvacet let méně, než vám. Tak vidíte. Ani děti nemá.“

Zastyděl jsem se. Když jsem pak viděl zhroucenou ženu a děti, jak stojí u mé postele, přesto jsem si znovu přál zemřít. A od té doby ještě několikrát. Například ve chvíli, kdy mi má žena řekla mezi dveřmi „odcházím“. Díval jsem se do očí své bohyně. Mladší dceru měla v náruči, zatímco starší se snažila zůstat doma. Chytla Elišku za ruku, přitáhla ji k sobě, zcela neslyšně řekla: „Jdeme jinam,“ ještě jednou se otočila ke mně a na rozloučenou procedila: „Jaký by to byl život? S mrzákem?“ a odcházela. Cinkavý zvuk jejích lodiček a plácání dětských nožiček na chodbě utichlo. Byl jsem sám. Sám, na vozíku, bez nohou, s nemocným a nyní i zlomeným srdcem…

Musel jsem se naučit žít. Musel jsem si osvojit jak péči o domácnost, nakupování, zajišťování běžných potřeb, tak svou vlastní sebeobsluhu. Buď naučit, nebo zemřít. A tak jsem si zvolil život.

Šlo to pomalu a těžce. Pořídil jsem si domů internet, abych získal spojení se světem. A díky němu jsem pomalu nacházel nové přátele. Přátele, kterým nevadilo, že nemám nohy a jsem mrzák v invalidním důchodu.

„Jsi pro mě vším,“ říká mi má internetová kamarádka. Je o dvacet let mladší, než já, ale to nám nevadí. Umírá na rakovinu. Muž ji opustil, tak jako žena opustila mě. Do konce jí zbývá možná rok, možná půl. A možná jen měsíc. Asi se nikdy osobně neuvidíme, je z druhého konce republiky. Jsme ale v duchu spolu.

Ostatní přátele mám blíž. Nemám toho moc co nabídnout. Ale našel jsem přátele, kteří si rádi povídají. Přijdou, sednou si u mě, cítí se u mě dobře. Jsou jimi vdané paní, které muž týrá a ony hledají chvilku klidu, i svobodné mámy, které mi zajdou rády na nákup. Třeba jen za to, že jim opravím telefon, žehličku nebo další věci, v kterých se vyznám. Někteří po čase odejdou, víc jich ale zůstává. Zvykli jsme si a naučili jsme se mít rádi.

Často se zamýšlím, že mi můj úraz, má nemoc také hodně daly. Bez nich bych nepoznal skutečnou povahu své bývalé ženy. Možná by nám manželství vydrželo, možná by mě opustila časem kvůli jinému. Bez svého handicapu bych nepoznal, že jsou i lidé, kteří pomůžou, svěří se jen z pouhého lidství. A tak jsem se naučil přijmout i své postižení a jsem za ně vděčný…

Svehlava - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Na CHŽ nepublikuji články, mnou napsané věci byste mohl koupit v knihkupectví.

Zbytečně se urážíte, mikdo se o vašem článku nevyjádžil jako o paskvilu.

Proč raději nevyvrátíte tu časovou nesrovnalost, že vám před důchodem vlak přejel nohy, vy jste se dál podílel na výchově svých dětí, až jste je vychoval spolu s manželkou...ten první odstavec vašeho článku vyzněl poněkud jinak, to mě zarazilo.

Celý váš článek není žádný pakvil. Poslední odstavec je hluboce lidský, tu obecně známou pravdu, že všechno zlé je k něčemu dobré, jste vyjádřil velmi pěkně.

Držím vám pěsti, pište dál, jen uberte trochu na emocionálnosti a přidejte v logice.
Obrázek uživatelky
profil
batole.
Obrázek uživatelky
profil
Jsou tu články trošičku kolem vašeho tématu. Nejsou tu jen zdraví a úspěšní, je tu mnoho příběhů, jak píše Martinatr. Nenechte se odradit. Zdravý se nikdy nemůže vžít do pocitů nemocného.
Obrázek uživatelky
profil
hledal jsem články uživatelky oggovky, abych se podíval, "jak se články píší" a jak realisticky vyzní. Samotná ztráta končetin nebývá tak častá, že? Tak článek takového člověka je paskvil? Nebo jsou přípustné jen články krásných, zdravých a úspěšných lidí? Mohl bych vám dokázat mnohem srdceryvnější příběhy: Jsou lidé, kteří jsou prokleti v rodině x krát. Co byste řekla, kdybych vám vyprávěl o babičce, která měla vážný úraz, a její dvě vnoučata podobný? Asi také paskvil, že?
Obrázek uživatelky
profil
a jsem muž. Vychovávat lze i bez žití spolu. A lidé v mém okolí si hledají "podobné". Mám ve svém okolí lidi s roztroušenou sklerózou, silnou psoriázou atd., kteří komunikují právě přes internet. A jen, s malou výjimkou, ti postižení vydrží komunikaci opět s postiženým, nemocným a jinak znevýhodněným. Oggovko, věřte, či ne, je to na vás a mně je to srdečně fuk. Ostatním děkuji za velmi krásné komentáře. Ostatně, píši je, abych se svěřil, ať už veřejně na těchto stránkách, nebo svým přátelům...
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles