Každý člověk má v životě několik snů, které by si rád splnil. Sny přicházejí a odcházejí. Na některé člověk zapomene, některé si drží blízko. Někteří lidé si za svými sny cílevědomě jdou a někteří nechávají sny, aby si pluly kolem. Některé sny mají stále naději, některé jsou ztracené.

Když mi bylo …náct měla jsem spoustu různých snů, jenže pak přišlo špatné období a sny upadly v zapomnění. Možná, že ne všechny, ale každopádně všechny jsem vzdala. Až na jeden. Neměla jsem sílu jich řešit víc. A tak jsem si splnila jen ten nejdůležitější, ačkoli to nebylo jen mou zásluhou a určitě v tom hrála roli velká kopa štěstí. Mým největším snem bylo, najít si prince, který by se mnou šel životem, a to se mi splnilo. Každý den pracuji na tom, aby se sen splnil až do konce, aby se mnou můj princ prošel celou cestu až na konec.

Mezi tím se věnuji tomu, co mám ráda a zjišťuji, že se mi plní dávné sny, které jsem už třeba i zapomněla. Plní se sami. Není za nimi žádná cílevědomá práce, žádné šlapání po mrtvolách. Dělám jen to, co mě baví a najednou se nečekaně dostaví výsledek. Jediný problém je, že se mi ta přání plní nějak najednou a navzájem se možná budou trošku vylučovat. Nevím, jak se budu moct věnovat hraní si s fotografiemi a psaní knížky, když v září nastupuji (při rodičovské dovolené) na zkrácený úvazek do zaměstnání (zaměstnání mých snů). A to nemluvím o tom, jak budu stíhat všechno tohle a ještě se věnovat Chytré Ženě a svému blogu.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10