Jen tak se začíst - ušima

I když se může zdát, že je audiokniha něco nového pod sluncem, není tomu tak docela. Zvlášť v českých luzích a hájích má mluvené slovo dlouholetou tradici, jen si vzpomeňte na rozhlasové hry před několika desetiletími a jejich pravidelný poslech. A to nejenom starší generací - poslouchala celá rodina. Stejně, jako se dnes program rodinného večera řídí podle vysílacího času hlavních večerních zpráv, udávala tehdy směr celému odpoledni právě rozhlasová hra nebo vyprávěnky pro děti.

Mluvené slovo bylo ale později zatlačeno do pozadí televizním přijímačem a kaleidoskopem pohyblivých obrázků, který tento aparát v lákavé a barevné formě nabízí. Zdá se však, že celkem příjemnou oklikou se k nám poslech mluveného slova zase vrací. „Kniha do ucha“, jak by se audiokniha také dala s trochou nadsázky nazvat, se na západ od nás těší velké oblibě, a to už několik desetiletí. U nás si své místo na slunci sice teprve vydobývá, šance na „ztečení hradeb“ má ale víc než velké. Právě díky tradici a základům, které položil rozhlas svými literárními dramatizacemi.

Příběh na pozadí

Audioknihy mají oproti tradičním tištěným knihám celou řadu výhod: Jsou skladné, lehké a nevyžadují pozornost vašich očí. Při „čtení ušima“, jak se poslechu audioknih někdy s nadsázkou říká, se tedy klidně můžete věnovat jiné činnosti. A to je právě jedna z největších výhod tohoto způsobu zpracování literárního díla: Audioknihu nemusíte číst, stačí se zaposlouchat do dějové linky příběhu, nechat se do něj jemně vtáhnout a vše ostatní pak už nechat na své fantazii, která se postará o zbytek. V tom okamžiku vám totiž začne v hlavě ožívat příběh, postavy i jejich dostanou ostřejší kontury a jasnější podobu

To sice tištěná kniha dokáže také; co ale nedokáže, je, abyste si v hlavě rozehrály příběh, sledovaly dějovou linku, provázely hlavního hrdinu a  nakonec ho dovedly až do cílové rovinky a přitom všem se ještě postaraly o celou domácnost. Například při detektivkách takového kalibru, jakými jsou příběhy elegána s knírkem Hercula Poirota nebo stálice na nebi soukromých oček Sherlock Holmes, se stihne věcí, až by se jeden divil! Úklidem bytu počínaje a konče zajištěním teplé stravy pro ostatní členy rodiny nebo pro kohokoliv jiného, kdo si na ni činí nárok.

Slyšte, děti, slyšte…

Číst ušima ale není nutné jenom doma; dnešní doba přeje přesunům všeho druhu a navíc se takto přesouvá daleko víc lidí, než by nám někdy bylo milé. A tak pod vlivem vnějších okolností – řekněme si to na rovinu: prostě trčíme v kolonách – trávíme v autě většinou víc času, než je nutné a často i příjemné. Když jedeme samy, nějak si poradíme, o tom žádná; daleko svízelnější ale je, jedou-li s námi děti, ať už naše vlastní nebo ty svěřené. Pomalé popojíždění nebo dokonce zakousnutí se v koloně představuje nepřítele klidu na zadních dětských sedačkách číslo jedna. Slovní hry už nezabírají, upozorňování na jedinečné a smysluplné moderní umění ztvárněné na panelové protihlukové bariéře kolem dálnice také ne. Nezabírají ani srnky rýsující se v dálce u lesa, říkanky ani dětské zpívánky. Atmosféra v autě houstne, frekvence kopanců do sedaček se neustále zvyšuje, v lepším případě se děti dožadují vaší stále větší pozornosti. A teď si představte, že v této téměř neřešitelné situaci (kolonu prostě neovlivníte) zasunete do přehrávače autorádia cédéčko, nikoliv však hudební….

„A co mívá krokodýl k obědu? zeptalo se sloní mládě kamaráda pštrosa. Ten se ale takové otázky zaleknul, a tak raději strčil hlavu do písku. Proč to asi udělal? zeptalo se sloní mládě tentokrát samo sebe. Koho takého jiného, pštros měl hlavu zastrčenou hluboko v písku a kolem nebyla ani noha ani zobák ani čumák. Asi není správné ptát se, pomyslelo si sloní mládě a zamlkle se dalo na cestu směrem k bažinám, tam, kde bydleli krokodýli. Zkusím se zeptat přímo jich…“

Zajímá vás, co mívají krokodýli k obědu? A jestli skutečně není správné klást otázky? A jaké ponaučení nakonec z této bajky vyplyne? Nezbývá než ji doposlouchat do konce – což celé osazenstvo auta udělá nikoliv z nutnosti, ale s radostí. A pak si najednou všimnete dvou věcí: jednak že už jste z kolony venku a téměř v cíli, jednak podezřelého klidu na zadních sedačkách… Jirka Lábus je prostě Jirka Lábus; těžko si představit, že by poučné příběhy z říše zvířat od Rudyarda Kiplinga vydané vydavatelstvím Tympanum pod názvem Bajky i nebajky načetl kdokoliv jiný. Poslech audioknih během nutných přesunů v autě zpříjemňuje cestu nejenom vám samotným, ale i dětem, kterým zároveň zábavnou a nenásilnou formou předává životní ponaučení. Přesně tak, jak to umí jenom bajky a pohádky pro děti. A navíc hned dva bonusy pro vás: jedním je poslech zase zcela jiného žánru, než jaký jste zvyklé, a druhým je pozornost dětí upřená na vyprávěný příběh a jejich klid během zdlouhavé a pro všechny únavné cesty.

Doposlouchat až do konce

Nebo můžete jet klidně sama, ať už pracovně nebo soukromně, a víte, že vás čeká dlouhá cesta – v tom nejhorším případě ta, kterou už máte x-krát projetou a znáte ji skoro nazpaměť.

V případě nejvyšší nouze, tedy v podobném případě, jako je tento, není nic jednoduššího než se na cestu pořádně připravit: kromě dostatku tekutin a balíčku žvýkaček si do kabelky hodíte jeden nebo dva svoje nejoblíbenější příběhy na cédéčku. A pak už stačí nechat jeho postavy ožít uvnitř vašeho auta, jedním uchem sledovat podezřelé zvuky na silnici, zatímco druhým budete spolu s hrdinou v literárním světě, ve světě, kde je možné úplně všechno. A pak se velmi jednoduše může stát, že se ocitnete v cíli a přistihnete se, že s klíčkem v zapalování a s nastartovaným motorem stojíte na parkovišti před hotelem a čekáte, jak to celé dopadne…

Nové médium s tradicí

Jednoduše řečeno je audiokniha kniha načtená na mikrofon a uložená na nějaké médium, nejčastěji na cédéčko. První zdramatizované četby se prodávali na LP deskách a pak na magnetofonových páskách, to pamatujeme ještě všechny. Nová doba si ale žádá nové prostředky, a tak se dnes audioknihy prodávají na cédéčku nebo je také možné je sehnat ve formátu mp3 a poslouchat svůj oblíbený příběh třeba v MHD po cestě do práce nebo na procházce v parku. Všude, kde se setkáváme s médiem, kterým je lidský hlas, hraje velmi důležitou roli – kromě té režisérské a technické, samozřejmě – právě interpret, který daný příběh „načte“. Vhodný výběr často představuje vůbec gró celé nahrávky; zato když se to povede, nastává situace, kdy si kupujete Čtyři dohody ne až tak kvůli oněm čtyřem „indiánským návodům“ na šťastný život, ale kvůli Jaroslavu Duškovi, který je načetl.

Co médium, to nové způsoby, kterými se k nám mluvené slovo dostává. Ať na elpíčku, z plastového duhově se lesknoucího kotoučku nebo z mp3 přehrávače, mluvené slovo se ani v dnešní „obrázkové“ kultuře neztratí – důkazem jsou audioknihy, které se těší stále větší oblibě a které se stávají našimi společníky nejenom na cestách, ale i doma. Jen si to představte: Je večer, zhasnuto, vy ve svém oblíbeném křesle nebo už schoulená pod peřinou a na dálkovém ovladači CD přehrávače stisknete „play“. Zavřete oči a během několika vteřin se vám před očima rozehraje příběh, třeba o Muži, který sázel stromy, a medový hlas Marka Ebena vás vtáhne přímo do příběhu – nebo vás doprovodí do říše snů…

Zdroj: Tympanum.cz

Mirka Bali

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10