Miroslav Krejča - Strašidlo Doudlo

Název knihy: Strašidlo Doudlo
Autor: Miroslav Krejča
Nakladatelství: Portál
Pevná vazba
Rok vydání: 2012
Počet stran: 112
Cena: 249 Kč

Soubor pohádek vypráví o malém strašidýlku Doudlu z lesa Svákova u Soběslavi. Je to takové strašidýlko začátečník, tak trochu ňouma. O strašení toho ještě moc neví - musí se to nejdřív naučit. Poznává, jak to na světě chodí, a společně s lesními zvířaty chrání studánku a celý les proti těm, kdo škodí a nemají dobré úmysly.

Občas se Doudlu něco nepodaří, někdy dokonce udělá, co by nemělo, a třeba se nechtěně vytrestá. Pohádky spojuje postava strašidýlka Doudla a místo, kde se odehrávají, jedná se však o oddělené pohádkové příběhy, které lze číst samostatně. Je možné je využít i jako čtení pro děti před spaním (čtenáři je mohou znát i z rozhlasového vysílání v cyklu Hajaja).

Pohádky jsou vhodné pro malé děti přibližně od 4 let i pro děti školního věku. Potěší však všechny, kteří mají rádi strašidla, lesní zvířátka a jižní Čechy. Knihu mohou využít jak rodiče, tak i učitelky v mateřských školách nebo knihovny při práci s dětskými čtenáři.

O autorovi:

Miroslav Krejča (1931–2005), herec a spisovatel, autor knížky pro děti Putování vodníků od rybníka k rybníku (Portál 2010), románu Tažní ptáci (1987) a řady divadelních a televizních scénářů.

Ukázka z knihy:

Jak se strašidlo Doudlo vytrestalo

Musím vám na strašidýlko prozradit něco moc a moc nepěkného. Doudlo lhalo a kradlo. Tak už to bývá: kdo lže, ten krade. Začnu pěkně od počátku a povím, jak to nepěkně dopadlo. Doudlo se živilo lesními plody, ale ze všeho nejraději mlsalo med. Od medu mělo upatlané packy a to není ani u strašidýlka pěkné. Med divokých včel vybíralo z dutin stromů. To by bylo v pořádku – co je v lese, patří lesním obyvatelům. Ale Doudlu se zachtělo smlsnout si na cizím.

U lesa měli brtníci brtě. Tak se kdysi dávno říkalo včelařům a úlům. Včeličky létavky startovaly z prkénka před česnem, které se nazývá leták, a přistávaly s plnými sosáčky nektaru z medonosných rostlin. V úle, v medníku, včeličky medušky zpracovávaly sladkou šťávu na med. Kolem dokola to bzučelo a sladce vonělo.

Na kraji lesa se Doudlo zpoza buku dívalo na ten ruch a sbíhaly se mu sliny na tu sladkost. Jenom jednou packou hrábnout, kus medové plástve ulomit, dát do pusy a nakonec všech pět prstů olíznout. To by bylo blaho! Řeknu vám, kam se na takovou pochoutku hrabe turecký med! I když k zahození také není, ale kdepak, včelí med sládne na jazyku mnohem déle a je zdravější. Jak na jazyku sládne, to Doudlo vědělo, a také vědělo, že včely nedávají nikomu sladkost zadarmo. A jakou zbraň ukrývají v zadečku, o tom by mohlo vyprávět.

Okukovalo, kudy na lup. Dodalo si odvahy a frr, sneslo se poblíž úlů. Včeličky odlétaly, přilétaly, pozornost mu nevěnovaly. Doudlo vědělo, že česnem packu neprostrčí, a tak se rozhodlo, že zvedne jednou packou stříšku úlu, druhou strčí do medníku, ulomí plástev, a než se včeličky vzpamatují, bude mít za bukem sladkou hostinu.

Sotva uchopilo stříšku, v úle byl vyhlášen poplach nejvyššího stupně a na to tata bylo Doudlo obklopeno rojem rozlícených včel. Žihadel dostalo nepočítaně. Za bukem nebyla hostina, ale brekot. Tváře jako slabikáře si večer chladilo vodou ze studánky. Přiletěl výr velký, zvaný Bubo bubo. Usedl na větev, ani nedutal, jen se díval. Ale Doudlo říkalo, co říkat nemělo. „No, no, co koukáš, výre? Potkalo jsem včeličky. ‚Dobrý den, včeličky,‘ pozdravím, a ony se na mě vrhly a pích, pích, pích. I do nosánku mě píchly.“ Jak říkám, kdo lže, ten i krade.

Více informací nejen o této knize Miroslav Krejča - Strašidlo Doudlo se dozvíte také na stránkách nakladatelství Portál.