Umíte se dobře hádat?

Každá partnerská láska má svou historii a ta začíná téměř vždycky kouzelným obdobím: zamilovaností, „líbánkami“. Každý z partnerů se ukazuje v tom nejlepším světle. Oba po sobě navzájem neustále touží. Vznikají společné krásné zážitky. Tato první šťastná a snadná etapa je nezbytná – vytváří pevný základ, o který je možné se později, ve chvílích nevyhnutelných krizí, opřít.

Když se objeví první konflikty, je to často symbolicky známkou konce těchto líbánek. A každý pár pak postupně a většinou nevědomky rozvíjí svůj vlastní způsob, jak se hádat… nebo také nehádat!

Valná většina párů tvrdí, že je se svým „zvoleným“ způsobem hádání nespokojená. Někteří se hádají často, ale nemají pocit, že by hádky zlepšily jejich vztah. Jiným se daří vyhýbat se konfliktům, ale pak trpí tím, že jejich vztah je tíživý, postrádá intimitu a kazí ho spousty drobných rýpavých poznámek, kterými se oba členové páru navzájem častují.

Co přesně změní slovní výměnu v hádku, co způsobí, že se konverzace zvrhne ve spor, je obtížné zjistit. Obvykle je k tomu potřeba kombinace několika následujících faktorů (nemusí to však být všechny):

 - nálady, stavu, „něčeho“, co způsobuje, že se necítíme dobře, že ten den nemáme sami sebe rádi; změněné sebedůvěry, nízkého sebehodnocení;

- nashromáždění mnoha drobných frustrací, emocí, které nás postupně nahlodávají: telefonického rozhovoru, který neproběhl právě nejlépe, deprimující zprávy v televizi, pupínku, který nám zrovna „vykvetl“ na nose, špatných známek našeho dítěte;

 - tónu hlasu našeho partnera, který – ať už odůvodněně, nebo bezdůvodně – vnímáme jako agresivní a jenž nás staví do defenzivní pozice;

 - celkové podrážděnosti, nervů „na pochodu“;

 - pracovních problémů, které nám straší v hlavě;

 - nashromáždění nevyslovených problémů ve vztahu za několik hodin nebo třeba několik dní…

Když se spojí několik těchto faktorů, dojde k výbuchu – banální rozhovor se z ničeho nic změní v hádku. Partneři zvýší hlas, přidají na hlasitosti a takovým způsobem pak kratší nebo i delší dobu komunikují.

Když už dojde k „zažehnutí střelného prachu“, první fáze hádky se soustředí na spouštěcí prvek:

„Nemluv na mě, když telefonuju.“
„Cože! Ty jsi ještě nezavolal tomu instalatérovi?“
„Jsi snad hluchej? To neslyšíš, že Pepíček brečí? Mohl by ses snad na něj zajít podívat, ne?“

Během druhé fáze hádka přechází od spouštěcího elementu k osobě partnera:

„Ty mě vůbec nerespektuješ.“
„Hrozně mě štve, jak jsi pořád roztěkaný.“
„Myslíš jenom na sebe, ostatní lidi tě vůbec nezajímají.“
„Pořád nejsi doma.“

Ve třetí fázi dochází ke zpochybňování samotného partnerského vztahu:

„Jestli to tak půjde dál, uteču od tebe.“
„Už toho mám dost, s tebou se vážně nedá žít.“
„Teda, co mě to popadlo, že jsem si vzal tak šílenou ženskou! Musím pryč, nebo mě to úplně zničí!“

Ve druhé a třetí fázi dochází k verbálním útokům na partnera a zpochybňování vzájemného vztahu. Myslí skutečně partneři vážně to, co říkají? Ano i ne. Z hlediska emocionálního ano. Z hlediska rozumu ne.
Akceptovat fakt, že se občas hádáme, to znamená milovat se bez „růžových brýlí“, bez toho, abychom měli nedosažitelné cíle, například: „Protože se milujeme, nebudeme se nikdy hádat“. Znamená to smířit se s tím, že každý milostný vztah má také svá stinná období. Vhodným překonáním těchto období je schopnost rozpoznat je a smířit se s nimi. Můžeme se tak vyhnout zbytečným dramatům.

Je „normální“ zažívat chvíle, kdy je vztah vystaven zkouškám, kdy necítíme, že nás ten druhý miluje, kdy se touha vytratí. Je dokonce „normální“ občas svého partnera nesnášet! Smířit se s tím, že k „normálnímu“ vztahu patří i tyto stinné stránky, znamená, že se jich nebudeme chtít zbavit. Postupně si na ně zvykneme a nebudou nám tolik nahánět strach. Když se partnerům několikrát bez rozchodu podaří překonat tyto chvíle „nenávisti“, zvýší se jejich důvěra ve vzájemný vztah. A až se taková chvíle objeví znovu, mohou si říci, že i tentokrát to zase přejde!

Pokud hádky zabírají ve vztahu příliš velký prostor, je dost pravděpodobné, že mezi partnery je nějaký hlubší problém, který vznikl někde v historii jejich vztahu. Téma hádky je pak pouhým symptomem, který jim brání uvědomit si, co se mezi nimi ve skutečnosti odehrává. Ve většině případů se páru podaří překonat krizi bez pomoci.

Pokud to tak není, může být užitečné vyhledat pomoc zvenčí. Intervence terapeuta může partnerům pomoci pochopit, o co v jejich krizi skutečně jde – například o hierarchii ve vztahu nebo o to, aby jeden z partnerů udělal další krok k závaznějšímu vztahu… Terapeut pomůže partnerům objasnit konflikt do nejmenšího detailu. Pomůže jim pochopit, proč se jim dosud nepodařilo tento problém vyřešit a proč jim jejich zavedené postupy nepomohly překonat krizi.

Ukázky z knihy Jak se dobře pohádat (Portál)