Autor: Deborah Crombie
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2009
Rozměry: 210 x 130 mm
Počet stran: 248 str.
Cena: 229 Kč
Superintendant Duncan Kincaid a seržantka Gemma Jamesová vyšetřují smrt Connora Swana, jehož tělo bylo nalezeno v řece kousek za Londýnem. Connorův tchán, slavný dirigent sir Gerlad Asherton, požádá Scotland Yard o důkladné prošetření smrti svého zetě. Počáteční domněnka, že šlo o nešťastnou náhodu, se záhy mění v přesvědčení, že Connor byl zavražděn. Navíc před dvaceti lety podobně zahynul bratr Connorovy ženy Julie. Je snad mezi oběma případy nějaká souvislost?
O autorce:
Ukázka z knihy Zelený hrob:
„Dávej pozor, ať neuklouzneš.“ Julia si z tváře odhrnula prameny tmavých vlasů, které se uvolnily z culíku. Nervózně se zamračila. Vzduch byl těžký, připadala si jako ve skleníku. Pokožku jí smáčely drobné kapičky vlhka. Ze stromů stékaly velké krůpěje vody a jedna za druhou dopadaly na promočený koberec z listí, po němž šla. „Ach jo, Matty, přijdeme pozdě na svačinu. Sám víš, že se otec zlobí, když nemáš úkoly včas hotové.“„Nech toho, Julie,“ ohradil se Matthew. Byl světlovlasý a podsaditý, Julia naopak tmavá a štíhlá. Byl o rok mladší, ale loni ji přerostl a od té doby překypoval sebejistotou. „Jsi ukvokaná jako slepice. Matty, neuklouzni. Matty, nespadni,“ pitvořil se po ní. „Mluvíš se mnou jako s miminem.“ Upažil a opatrně přešel po spadlém kmeni kousek od rozvodněného potoka. Školní brašnu odhodil předtím do bláta.
Julia přitiskla učebnice k útlé hrudi a kolébala se na špičkách chodidel. Ať si to od táty schytá, dobře mu tak. Ale i kdyby dostal pořádně na zadek, netrvalo by dlouho a život v jejich domácnosti by se vrátil do běžných kolejí − to u nich doma znamená, jak jednou prohlásila Plummy, když na něj byla pořádně naštvaná, „že se všechno podřizuje Matthewovi“.
Julia se ušklíbla. Představila si totiž, co Plummy řekne, až uvidí Mattyho zablácenou tašku a špinavé boty. Beztak mu každý všechno promine, protože Matthew má dar, kterého si rodiče cení nade vše. Umí zpívat.
Zpíval s ladnou lehkostí, přirozeně čistým sopránem. Zpívání proměňovalo toho nemotorného, kolozubého dvanáctiletého kluka ve vážného a elegantního mladíka. Po svačině se sešli v obývacím pokoji, otec s Matthewem trpělivě cvičil Bachovy kantáty, které měl Matthew zpívat se sborem o Vánocích. Matka vstupovala do jejich zpěvu často a hlasitě. Někdy je kritizovala, jindy chválila. Julii připadalo, že ti tři tvoří nerozlučnou skupinku, do níž jí byl kvůli nežádoucím okolnostem při porodu či nevysvětlitelnému božímu zásahu přístup navždy zakázán.
Děti zmeškaly odpolední autobus. Julia doufala, že si bude moct promluvit s učitelkou výtvarné výchovy. Nakonec se zdržela déle, než čekala. Když spěchali na zastávku, projel kolem nich školní autobus a pocákal jim lýtka blátem. Museli se vydat domů pěšky. Zkrátili si cestu přes pole. Rozbahněná hlína se jim nalepila na boty v takových vrstvách, až málem nemohli odtrhnout podrážky od země. Připadali si jako kosmonauti ve skafandru. Kousek od lesa ji Matthew popadl za ruku a vtáhl ji mezi stromy. Klouzali, zakopávali a padali, až se ocitli dole u potůčku nedaleko jejich domu.
Tuto knihu Zelený hrob koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Motto.
PetraC
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz