Duben – měsíc aprílových žertíků a čarodějnic

Jako každý měsíc v roce, má i měsíc duben své kouzlo. Začíná stejně jako všechny ostatní prvním dnem v měsíci. A první duben má velký náboj hlavně pro ty z nás, kteří si právě v tento den neodpustí nějakou tu kulišárnu na své blízké a přátele. Mám humor moc ráda a nepohrdnu ani kanadským žertíkem. Tedy, ne že bych zrovna já byla odborníkem na tento druh humoru, ale můj manžel mě vyvádí aprílem nejen na apríla.

Já jsem spíš zádumčivý typ, a tak mě spíš fascinují věci a události, které se pojí s koncem tohoto měsíce. 

Například taková Valpuržina neboli Svatojakubská noc. Noc, kdy se pálí čarodějnice … noc, kdy se prý otvírají skály a vydávají lidem své poklady, tedy noc z 30. 4. na 1.5. To vše má opravdu velice magický náboj pro nejednu z nás…

Zamyslela jsem se nad tím, kdo to vlastně byly ony čarodějnice, které byly později souzeny v inkvizičních procesech, vláčeny na pranýř … zač? Za to, že rozuměly bylinkám, věděly, která účinkuje na který neduh, pomocí bylinek dokázaly pomoci nejen lidem, ale i jejich zvířatům … pokud se pak některá kravička neotelila nebo nedojila dostatek mléka, měli pro to tehdejší církevní hodnostáři hned zdůvodnění, obzvláště, když se v okolí nějaká ta „čarodějnice“ vyskytovala. A vždycky se poblíž nějaká našla … potom bylo nasnadě, že přece uhranula jejich krávu právě ona, …

Nakonec jsem ale došla k závěru, že to byly obyčejné ženské, stejně jako většina z nás, jenže se narodily v nesprávnou dobu … dnes, kdy je bylinkářství jako podnikání na vzestupu, by se nejedna z tehdejších obětí inkvizičních procesů tetelila blahem. Byly to prostě ženy, které žily v souladu s přírodou, využívaly její bohatství k léčbě nemocí a různých neduhů, se kterými si tehdejší felčaři nevěděli rady.

Jenže jak se říká, každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán …

A tak se trestu za jejich bohulibou činnost dostalo nejedné z nich. Pravda, bylo mezi nimi určitě i pár takových, které vyznávaly tzv. černou magii. Ale ruku na srdce, milé dámy, která z nás by po téhle možnosti v určité situaci dnes nesáhla.

Nicméně, vraťme se k tématu.

Pálení čarodějnic, tedy to, co praktikovala církev vůči těmto ženám, to bychom asi zažívat nechtěly. V této souvislosti bych zmínila zejména všeobecně známé „Šumperské procesy“ spojené se zámkem ve Velkých Losinách. V historii českých zemí docházelo k čarodějnickým procesům jen velmi zřídka, ale panství Velké Losiny v Olomouckém kraji je tímto vyhlášené.

 Jen na okraj bych připomněla také film, který byl o těchto skutcích natočen. Ano, jak jistě mnohé z vás napadlo, byl to film „Kladivo na čarodějnice“ režiséra Otakara Vávry, který byl natočen podle stejnojmenného románu Václava Kaplického.

Ale pojďme zpátky k inkvizici… co to vlastně byly ty inkviziční procesy? U nás, tedy v již zmíněných Velkých Losinách to byly procesy církve vůči čarodějnicím, při kterých se uplatňovala tzv. tortura, což znamená doslova mučení. V Losinských procesech se nechvalně proslavil jistý Jindřich Boblig z Edelstadtu, který tu rozpoutal peklo. To on byl tím, kdo si zval podezřelé a ty pak byly nuceny se podvolit tortuře. V jeho podání se jednalo zejména o tresty palečnicí – což bylo drcení palců na rukou, a to byl pouze první stupeň tortury. Druhým krokem pak byly „Španělské boty“ – což byl železný obal opatřený zevnitř hroty, které se zarývaly do lýtek při uzavírání obalu a pro ty, které to všechno vydržely a nepřiznaly se k čarodějnictví, byl připraven ještě skřipec – ale nemylte se, dámy, nejednalo se o skřipec do vlasů – bylo to natahování na žebřík.

Když se nad tím tak zamyslím, musím konstatovat, že jsem opravdu vděčná za dobu, ve které žijeme, i když není v mnoha směrech ideální. Nicméně podstupovat taková muka, vlastně  kvůli svému přesvědčení či kvůli svým znalostem nebo nadání, bych opravdu nechtěla…

Zemcakovaa - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10