Žanetě je teprve čtrnáct let. Stará se o ni a vychovává ji její starší sestra Eliška. Žaneta nemá úplně šťastný osud. S jejím příběhem oslovila pořad Jak se staví sen Martina Šmuková, zakladatelka Nadačního fondu Pink Bubble, který pomáhá mladým lidem, jimž onkologické onemocnění zkomplikovalo život. Do designové proměny se tentokrát vrhnou Andrea s Markem.
Jak se staví sen – 28. 2. 2022:
Žaneta chodí do osmé třídy. Nevychovává ji ani maminka, ani tatínek, ale už čtyři roky se o ni stará její osmadvacetiletá sestra Eliška. Bydlí spolu v městském bytě v Jirkově. Eliška pracuje jako telefonistka. Každá z nich má svůj pokoj. V bytě je ještě malá kuchyň, chodba a koupelna. Kuchyň není velká, a navíc zde chybí úložné prostory. Chybí tady také myčka, kterou by si holky moc přály. Kromě toho by měly radost z čehokoli.
Žanety pokoj mají jediný hotový – jedná se o dárek od jiné nadace. V bytě chybí hlavně úložné prostory, chtělo by to nové podlahy a určitě novou kuchyň. Žaneta hraje na klávesy a maluje, také ráda sportuje, ale to kvůli nemoci nemůže. Eliška ráda čte, kouká na filmy a také maluje. Ze sportu se věnuje plavání. Společně často chodí na procházky. Vlastně nemají žádný obývák, kde by mohly trávit čas spolu – většinou si povídají a řeší všechny věci v jedné z ložnic. To bude ideální výzva pro Marka a Andreu. Co se jim podaří vykouzlit za pět dní – uvidíte v pondělí.
A jak se na proměnu dívají designéři
Andrea Hylmarová a Marek Povolný?
Hodnocení designérů: „Bylo jasné hned od začátku, že větší proměnou projde kuchyň a předsíň. V souvislosti s předsíní jsme ale od začátku zvažovali i rekonstrukci sousední koupelny a WC, které byly v totálně nevyhovujícím stavu. I když to byla hra o centimetry, byli jsme přesvědčeni, že i malá změna dispozice může znamenat velký funkční přínos.
Zásadní problém jsme viděli hlavně v prostoru předsíně a navazujícího WC a koupelny. Tam bylo prostoru hodně málo, a nebyl navíc úplně dobře využitý. V kuchyni to bylo podobné. Věděli jsme, že s prostorem lze pracovat lépe. Problémy vznikly především při rekonstrukci koupelny, kde se původní zdivo ukázalo být v horším stavu, než jsme doufali. Tím jsme se dostali do lehkého časového presu. Zvažovali jsme původně větší využití stěrky, zejména na podlahu. To bychom ale v takto omezeném čase už zkrátka nezvládli kvůli nutným technologickým přestávkám.
Proměna je hodně moderní – troufáme si říct tak, jak si to holky přály. Od začátku hodně mluvily o uzavřených skříňkách, minimalismu, moderních vychytávkách. Tohle všechno jsme měli v hlavě. I proto zvítězilo velmi minimalistické neutrální schéma světlé stěrky a bílé. To jsme rozbili jen výraznou červenou na dveřích a vinylem v dřevodekoru na podlaze. Vyhráli jsme si pak spíše s malými detaily, jako jsou např. zajímavá svítidla, bílé kuchyňské spotřebiče nebo designové vypínače. Zkrátka – méně je někdy více.“