K dispozici mají 3 pokoje, které tak zvláštně spolu obývají a střídají se v nich podle potřeby a situace. Babička má svou ložnici, ale často v ní spí dcera s vnučkou a babička spí v prostředním pokoji. Rodina se přihlásila kvůli předělání pokoje s knihovnou na pokojíček pro vnučku. Ideálně tak, aby v něm bylo spaní i pro maminku a babička by konečně měla zpátky svou ložnici.
Jak se staví sen – 28.5. 2016:
Babička Jaroslava je v důchodu, ale v rodině má určitě hlavní slovo. Temperamentní seniorka ráda pracuje na zahradě, čte, luští křížovky a řídí celou rodinu. Dcera Eva vystudovala umělecko-průmyslovou školu se zaměřením na nábytkový design, ale pracuje jako floristka a provozuje malé květinářství, kde sama prodává. Patnáctiletá vnučka Evička studuje poslední ročník na základní škole a vybírá si střední školu, chtěla by jít studovat cestovní ruch, kvůli jazykům. Mezi její koníčky patří hudba a kosmetika. Rodina má ještě psa, kterého zachránila z útulku vytopeného povodní (po zhlédnutí reportáže na TV Prima si pro něj zajely).
Dům je starý, ale čistý a precizně opravovaný – tedy dokud žil dědeček, dnes se o to ženy pokoušejí svépomocí, a když to nezvládnou, požádají souseda. Žádná větší rekonstrukce zatím v domě neproběhla. Rodina si přeje pokojík pro vnučku, který je nutný hlavně proto, že se chystá na střední školu a nemá žádné zázemí ke studiu. Juniorský pokoj spojený se společenskou místností by měl sestávat z koutu na spaní, na učení a na odpočinek. Vnučka má jasnou představu o přeměně, líbí se jí „vintage“ styl a bílé nebo světlé barvy. Babička preferuje venkovský styl, ale přestavba bude pro vnučku. Proměníme tedy pokojík pro vnučku, ale také upravíme ložnici a obývák. Jen chtějí zachovat knihy z knihovny, zejména řadu encyklopedií a babiččino křeslo.
A jak se na proměnu dívají designéři
Andrea Hylmarová a Marek Povolný?
Hodnocení designérů: „Proměna byla poměrně rozsáhlá. V podstatě jsme dali do pořádku celé spodní patro domu. Ložnici, dětský pokoj, obývací pokoj a částečně i vstupní chodbu. Od samého začátku nám bylo jasné, že nechceme nic bourat ani stavět. Dispozici jsme neměnili. Na tom jsme se shodli. Chvíli jsme řešili, jaké bude materiálové a barevné schéma, aby vyhovělo třem generacím v domě. Z technického hlediska byly problémem zejména elektrické rozvody po domě, které vlastně neexistovaly.
Největší výzvou bylo dokázat najít jednotící linii pro interiér, která by dokázala vyhovět všem třem generacím obyvatelek domu. Nechtěli jsme, aby to byly tři různé pokoje s různými designy, ale aby byly vzájemně sladěny a zároveň naplnily očekávání všech žen. Rekonstrukce spodního patra domu je velmi klasická s moderními detaily. Nepouštěli jsme se do žádných exhibicí.
Naopak jsme se snažili výrazově velmi umírnit. Měli jsme na paměti dva věkové extrémy v domácnosti – babičku a teenagerku. A je jsme se snažili designově sblížit. Proto i zvolené barvy a materiály odpovídají této snaze. Použité barvy: bílá, černá, dřevo, světle šedá a okrajově i růžová. Abychom nezpůsobili velký šok, ponechali jsme mnoho původních věcí, ke kterým měly dámy citový vztah.“