Jak se staví sen – 4.6. 2016:
V bytě žije Bohdan 14 let. Přestěhoval se do něj s maminkou po rozvodu rodičů. Když bylo Bohdanovi 15 let, maminka dostala rakovinu. Bojovala s ní čtyři roky a nakonec jí podlehla v den jeho 20. narozenin. Bohdan byt zdědil a díky podpoře prarodičů v něm mohl bydlet a zůstat na vysoké škole. Úmrtí maminky ho více sblížilo s otcem. Bohužel i on měl rakovinu a půl roku po smrti maminky zemřel také. Bohdan se tak ve dvaceti letech stal sirotkem. V bytě se od té doby, co maminka zemřela, téměř nic nezměnilo.
Bohdan se s Terezou seznámil na zemědělské univerzitě, kam začal chodit po té, co maminka zemřela. S Terezou se nejdříve 5 měsíců kamarádili, pak spolu začali chodit. Když zemřel i otec, Tereza byla Bohdanovi velkou oporou. Nejdříve u něj začala přespávat, pak se k němu nastěhovala. Chovají spolu fretky. Bohdan brigádničí jako recepční v hotelu, Tereza na Spartě jako hosteska. Bohdan hraje fotbal, je i velkým fandou, Tereza chodí plavat, společně hrají ricochet. Po škole plánují rodinu. Proměna obýváku s kuchyní by byla startem do nového společného života.
Vztah s Terezou považuje Bohdan za první krásnou událost, která ho po smrti rodičů potkala. A v něm také vidí svou budoucnost. A byla to právě Tereza, kdo začal byt dávat dohromady. S pomocí jejího tatínka upravili alespoň ložnici, udělali nutnou opravu bytového jádra, které bylo původní, plesnivé a popraskané. Více nezvládli. Obývák je hodně retro, plný starých nepotřebných věcí. Oba dva jsou na vysoké škole a na další rekonstrukci nemají peníze. Z brigád si sotva vydělají na živobytí.
Líbí se jim moderní styl, rádi by světlé barvy, líbila by se jim velká knihovna – mají hodně knih. Světlé dřevo a cokoli, co se k tomu hodí. Bohdanovi je to víceméně jedno, o designu rozhoduje spíše Tereza. Jsou skromní, nevadilo by jim, kdyby designéři zachovali nějaký původní nábytek. Co se týká barev na zdech, nechtěli by zelenou, růžovou a nic nudného. Upřednostňují elegantní styl, přírodu, zvířata, cestování, fotbal a také filmy. Takže by jim takovéto prvky udělaly radost. Chtějí zachovat obraz, který kreslila Tereza, jídelní stůl a židle, protože jsou nové. Jinak asi jen obrázky.
A jak se na proměnu dívají designéři
Kamila Douděrová a František Kobližka?
Hodnocení designérů: „Proměna to byla tvůrčí, zábavná a svým způsobem experiment, co jde udělat v paneláku. Hned jsme věděli, že budeme bourat příčku mezi kuchyní a obývákem, zvětšíme prostor a využijeme ho ve prospěch kuchyně, vytvoříme varný ostrůvek, který je v panelákových kuchyních rarita. Týden před proměnou jsme narazili na problém, protože jsme od bytového družstva zjistili, že vedle spížní skříně jsou zabudované stoupačky, vzduchotechnika, která odvětrává špajzky v celém paneláku, tudíž je musíme zachovat. Nakonec jsme úskalí paneláku využili a zakomponovali, sloup jsme zvýraznili štukem a nechali ho propojit ostrůvkem. Je to takový designový pilíř uprostřed místnosti.
Z původního nábytku jsme nezachovali nic. Hlavní bylo probourání příčky a propojení kuchyně s obývákem. Dispoziční řešení kuchyně s použitím varného ostrůvku nebývá v paneláku časté. Celkový návrh vycházel v podstatě z dekoru podlahy, kresba dřeva jilmu je velmi zajímavá, výrazná, křivky v ní jsme využili v grafice na grafoskle ve dveřích, na barovém pultu a také na potištěném napínaném plátně na stropě. Podhled má podobu dvou parabol, které podtrhují dynamiku interiéru.
Křivku jsme promítli i do zvlněné kolejnice na záclony, která probíhá po celé šířce místnosti. Další podstatný motiv je tzv. glamour, vnesli jsme do interiéru punc elegance, např. kuchyňská dvířka v barvě perleti či tapeta se zámeckých motivem. Třetím „highlightem“ proměny byly knihy. Chtěli jsme vtipně zakomponovat velké množství knih, zvolili jsme netradiční podstropní police, které probíhají po dvou stěnách, nezdá se to, ale takto umístěné knihy pojmou stejné množství jako velká vestavná knihovna.“