Osudný ponor k Titaniku můžete sledovat na Prima ZOOM

Fascinující dobrodružství Titaniku pokračuje na Prima ZOOM:

26. 2. 22.10 – Titan: Osudný ponor k Titaniku (1/2)

Tento špičkový a strhující dvoudílný dokumentární speciál zkoumá minutu po minutě dramatický průběh závodu s časem. Pět lidí se potopilo k vraku ikonického Titaniku v osvědčené hlubokomořské ponorce Titan. Ale pak se spojení přerušilo. Je ještě možné posádku zachránit? S každou ubíhající vteřinou se šance na její přežití zmenšují. Odhalte výjimečné zvukové nahrávky z horečně organizované celosvětové záchranné operace, která navzdory veškeré snaze nakonec přece jenom skončila tragédií.

„Do vesmíru letělo více lidí, než se potápělo k vraku Titaniku,“ prohlásil Dik Barton, bývalý prezident společnosti RMS Titanic Inc. Možná nám to tak nepřipadá, ale ponor hluboko na dno moře, kde dodnes vězí nejslavnější a nejznámější vrak na světě, je úplně stejně nebezpečný a přináší srovnatelná rizika. V červnu roku 2023 ztratila speciální ponorka Titan, kterou vlastnila a provozovala společnost OceanGate, kontakt s podpůrným plavidlem. Od začátku komerční expedice s cílem prohlédnout si a prozkoumat potopený Titanic uběhla už jedna celá hodina a dalších pětačtyřicet minut. 

Dramatický příběh, jenž následoval, strhnul celý svět. Veřejnost všude na světě sledovala se zatajeným dechem napínavou mezinárodní záchrannou operaci. Napínavý snímek zachycuje její průběh hodinu po hodině, minutu po minutě. Věrně přibližuje emocionální horskou dráhu, ale i bolehlav způsobené logistickými potížemi. Všichni už víme, jak to nakonec dopadlo a že na happy end bohužel nedošlo. Ale už jste někdy viděli, jak vypadají složité záchranné operace v hlubinách oceánu? A víte, proč k této katastrofě vlastně došlo?

Titan bylo ponorné plavidlo pro pět osob, provozované společností OceanGate. Podle firmy bylo navrženo tak, aby se ponořilo až do hloubky 4000 m. Jeho délka činila 6,7 m a vážilo 10 432 kg. Vyrobeno bylo z uhlíkových vláken a titanu. V hloubce pod 1000 metrů je v moři teplota kolem 2 až 3 °C. Podle OceanGate plavidlo obsahovalo systémy, které nepřetržitě monitorovaly pevnost trupu. Disponovalo zásobou kyslíku pro pět členů posádky po dobu 96 hodin. 

Ponorné plavidlo nemělo navigační systém – podpůrná loď, která monitorovala polohu ponorného plavidla vzhledem k jeho cíli, mu posílala textové zprávy s informacemi o vzdálenostech a směrech. Titan měl sedm záložních systémů, které sloužily k jeho návratu na hladinu v případě nouze. Některé systémy byly navrženy tak, aby fungovaly, i kdyby byla celá posádka ponorného plavidla v bezvědomí, např. pytle s pískem držely háky, které se po určitém počtu hodin ve vodě měly rozpustit a plavidlo vyplavat na hladinu.