Pravdivý pohled na Rusko na Prima ZOOM

Třikrát historie Ruska na Prima ZOOM:

5. března 1953 zemřel sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin. Kult jeho osobnosti byl v té době na absolutním vrcholu. Pro komunistickou stranu nejen v Rusku, ale i na území ovládaných bratrských států byl Stalin „nesmrtelným vůdcem lidstva“, který se stal ztělesněním naprostého revolučního ideálu hned po Leninovi. Co následovalo ve dnech poté, co komunisté Stalina ztratili? Vůdce Sovětského svazu Josif Vissarionovič Stalin získal respekt a mezinárodní uznání hrubou silnou. „Vítěze nesoudíme. Stalinovi bylo odpuštěno všechno,“ napsal disidentský spisovatel Viktor Někrassov. 

Stalina vnímal celý svět jako muže, jenž za cenu nesmírných obětí pomohl porazit nacismus. Muže, který udělal ze SSSR vlivnou supervelmoc a vtiskl myšlence komunismu nebývalou sílu a vliv. Byl nejen všeobecně uctíván, ale také se ho všude báli, dokonce i jeho nejvěrnější a nejzapálenější příznivci. Jeho smrt proto vyvolala obrovské emoce. Mísily se v nich vzpomínky na válku s obavami z nejisté budoucnosti. Slavnostní a okázalý pohřeb se stal zrcadlem Stalinovy moci. Mrtvola byla nabalzamována a pečlivě uložena po boku zakladatele komunismu Vladimíra Iljiče Lenina v mauzoleu přímo na Rudém náměstí. 

Stalinův odkaz je i dnes všudypřítomný, na jeho tvář narazíte na vzdálených sibiřských stepích i v rušných ulicích západních metropolí. Důkazy o tom, že nařídil brutální, krvavé čistky, nemilosrdné zatýkání a zavírání nevinných lidí do pracovních táborů však existují už od 30. let 20. století. Jenom v roce 1953 bylo v Gulagu ve stovkách táborů vězněno dva a půl milionu lidí. Umělecká tvorba byla cenzurována a podřízena doktríně socialistického realismu. Rusku vládl strach! Stalin byl neustálou hrozbou pro všechny ve svém okolí i v celém Sovětském svazu. Jenže jeho smrt nepřinesla žádnou úlevu. Právě naopak – uvrhla Sověty do chaosu. I když je Stalin mrtvý už dlouho, Rusko s ním stále neskoncovalo. Jeho nástupci museli a musejí žít s bolestnou vzpomínkou na brutální a drastickou minulost. Dokud se s ní nevyrovnají, bude Stalinův zlý přízrak neustále viset nejen nad Ruskem, ale i celým světem.

24. února 2022 se na Ukrajinu začaly valit tanky. Z nebe padaly bomby. Rusko zaútočilo agresivně, aniž by k tomu mělo pádný důvod. Ksenia Bolčaková a Veronika Dormanová, dvě francouzské novinářky ruského původu, najednou ztratily pevnou půdu pod nohama. „Jejich“ země se stala nenáviděnou říší všeho zla. Zatímco armády Kremlu se na Ukrajině zasekly, obě ženy tři týdny přejížděly přes Rusko křížem krážem ve snaze zachytit obraz společnosti, v níž je právo silnějšího vtloukáno do hlavy už malým dětem. A odhalily, jak se státní propagandě daří převracet základní pojmy dobra a zla všude, kde je to jenom trochu možné.

Po šoku, který vyvolaly ruské tanky a bomby na Ukrajině, se Evropané musí smířit s tím, že se vede válka přímo na jejich území. Zatím sice není tak krvavá, ale její účinky se mohou ukázat jako ještě mnohem ničivější. Rusko v tichosti útočí na základní principy našich demokracií. Ať už jde o všudypřítomné podezření z korupce na nejvyšších místech, zatýkání dopadených ruských agentů nebo zmanipulované davy na internetu i demonstracích, nové hrozby se vynořují prakticky denně, ve všech koutech celé Evropy.