Spoření je méně výhodné

Banky snižují výnosy na spořicích účtech. Spotřebitelé by však měli věnovat pozornost nejen úrokům, ale i smluvním podmínkám těchto účtů.

Česká národní banka snížila v polovině prosince loňského roku základní úrokovou sazbu, kterou určuje cenu peněz na finančním trhu. Jak už to tak v podobných případech bývá, snížení základní úrokové sazby se vždy nejdříve projeví v tom, že banky klientům sníží výnosy z úspor, zatímco úroky z úvěrů zůstávají ještě dlouho v původní výši.

A to se potvrdilo i tentokrát. Ještě před koncem roku 2009 několik bank snížilo úrokové sazby u depozitních produktů, zejména u spořicích účtů. Tak například mBank upravila sazbu na spořicím účtu eMAX Plus z 2,5 na 2,1 procenta ročně, Citibank u CitiOne a Citi konta upravila úrok na 2,25 procenta ročně. Nejvyšší roční zhodnocení najdou spotřebitelé u ING Oranžového konta a LBBW spořicího účtu, kde se zatím podmínky nezměnily a úrok zůstává na 2,5 procenta ročně.

Komerční banka snížila úročení svého Spořicího konta na 2 procenta a stejný úrok připisuje u Červeného konta také Poštovní spořitelna. Ale pozor obě tyto banky úročí dvouprocentní sazbou pouze 50 tisíc korun. Každá další uspořená koruna už přinese střadateli pouze 0,1 % zhodnocení, čili skoro nic. A tady se zastavme u problému, který bychom mohli nazvat „mutace spořicích účtů“.

Oblíbené spoření

Spořicí účty se staly velmi oblíbeným prostředkem ukládání úspor, protože spotřebitelům dávají větší volnost v disponování s jejich penězi než například termínový vklad nebo stavební spoření. Úspory je možné na spořicí účet kdykoli ukládat a kdykoli bez jakékoli penalizace vyzvednout. Přitom úročení je vyšší než kdybychom nechávali peníze ležet na běžném účtu. Takto jednoduše vypadaly podmínky spořicích účtů a navíc za jejich založení a provoz se neplatily žádné poplatky. Jenže pak začal finanční produkt „mutovat“. Postupně totiž banky přicházejí se stále novými a složitějšími variantami spořicích účtů. Podmiňují získání výhodného úroku splněním různých podmínek, omezují možnost klientů rychle vybrat své peníze, mění schéma úročení, případně začínají účtovat nejrůznější poplatky.

Nevýhodné podmínky

Některé banky například stanovují, že spořicí účet je možné založit jen k běžnému účtu (Raiffeisenbank, Citibank). Znamená to, že když si chce spotřebitel u nich výhodně spořit, musí si k tomu ještě zřídit běžný účet, který třeba ani nepotřebuje. V konečném výsledku to pro něj může být nevýhodné, protože za tento „zbytečný“ účet bude platit poplatky, a ty mohou být větší, než výnos z naspořených peněz.

Některé banky omezují částku, na kterou se zvýhodněné úročení úspor vztahuje. Může to být například jen prvních 50 tisíc korun a ostatní vklady jsou úročeny mnohem nižší sazbou, jako je to u Komerční banky nebo Poštovní spořitelny. Nebo naopak prvních 40 tisíc je úročeno velmi nízkou sazbou a výhodnější úrok se vztahuje až k vyšším částkám (např. GE Money Bank).

Některé banky u svých spořicích účtů zase neumožňují inkasovat peníze kdykoli si to klient přeje, ale stanovují určitou výpovědní lhůtu. Ta může být tři dny, nebo také celý týden. Disponování s penězi není tak pružné a takový spořicí účet se svými podmínkami přibližuje krátkodobému termínovanému vkladu.

Spořicí účty jsou zajímavým finančním produktem, protože většinou umožňují spořit i menší finanční obnosy za výhodnějších podmínek. Při výběru spořicího účtu by se však spotřebitel neměl řídit jen vyhlašovaným úrokem, ale pečlivě studovat smluvní podmínky, aby nebyl zbytečně zklamný, že se jeho očekávání výnosu z úspor nesplnilo.

Zdroj: SOS

Gabriela Straková

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10