...Jako každý mladý muž si užíval život plnými doušky. Byl pohledný, zamilovaný do své nastávající, rodinné zázemí mu rozhodně také nechybělo. Vlastnil však něco, jež bylo v jeho uvážení - navíc. Motorka. V té době zrovna neobyčejná "třiapůle". Rozhodl se ji prodat. Kupce našel a domluvili se na předání.
Aby však bylo vše, tak jak by být mělo, rozhodl se, že motorku dá do perfektního stavu. Domluvil se s kamarádem, že před prodejem motorku rozeberou, vyleští - no, tak, jak se to dělává. Také tak učinili, i když to nebylo nutné, potencionální kupec si motorku prohlédl a vyzkoušel... .
Zbývalo již jen motorku projet a zároveň se s ní rozloučit. Usedl tedy, nastartoval a jel. "Paráda!" Říkal si pro sebe. Motorka jela skvěle. No, aby také ne!
Možná to byla nostalgie, možná jen nerozvážnost. Mladík si užíval naleštěné motorky, loučil se s ní.... . Šlápl na plyn. A co?! Vylítl ze zatáčky, očesal všechny listy na stromech, u některých stromů i větve. Devět metrů vzduchem, motorka nepoužitelně rozebraná. Mladík skončil na JIP. Pravou nohu od kolene výš roztrženou, škváru až na holenní kosti. "Amputace", řekl lékař, nebo budeme riskovat hodně moc. Mladík se rozhodl pro risk. Ránu vyčistili, operativně aplikovali umělý sval. Půl roku měl před svatbou.
Kladete si jistě otázku, jak to dopadlo..?
Neskutečně dobrý tým lékařů jej zachránil od amputace. Po operaci, další patřičné léčbě a rekonvalescenci, byl jeho zdravotní stav naštěstí v pořádku.
Mladík se s nastávající oženil, svatba byla taková, jaká měla alespoň v té době být - sólo pro novomanžele.
... a dál? Narodila jsem se dva roky po této svatbě. Moje vyprávění je skutečný příběh, který se stal mému tatínkovi, pár měsíců před tím, než se oženil s maminkou....