Když jsem loni odmaturovala, zatoužila jsem se odstěhovat od rodičů. Nedařilo se mi najít práci a doma se situace často vyhrocovala do nepříjemných situací. S přítelem jsme proto pročítali inzerce a těšili se, až nám bydlení konečně vyjde...

Byl už podzim, já stále byla nezaměstnaná a tak se naše sny o vlastním bytečku pomalu rozplývaly... Poslední týden v listopadu, přesně na můj svátek, jsme našli docela hezký byt v mé vysněné lokalitě. Propočítali jsme přítelovu výplatu a zjistili, že bychom to utáhli. A když se mi zadaří najít si práci, bude si žít jak čuňátka v žitě...

A tak jsme na inzerát odpověděli. Bylo nám řečeno, že na byt už je zájemce. Ten si to nakonec rozmyslel a my hned po víkendu šli na obhlídku bytu. Protože jsme mladí a nezkušení, možná jsme zbytečně přišli o určitou částku peněz, ale šli jsme do toho prostě po hlavě. Mysleli jsme si, jak všechno bude skvělé.

Bylo 1. prosince a my podepsali smlouvu. Sice v bytě nebyla elektrika, protože předchozí nájemník si s sebou odnesl elektroměr a my museli čekat, až nám ji zapojí, ale to nám vůbec nevadilo. Za světla jsem chodila do bytu, vše cídila, nosila tam nádobí a různé věci. Přítel ale rozhodl, že musíme vymalovat. Chtěla jsem v bytě trávit Štědrý den a bála jsem se, že to nestihneme...

Přítel si vzal dovolenou, poprosil kamaráda a šlo se pracovat. Škrábat, štukovat, natírat, natírat a zase natírat... V polovině prosince jsme si konečně poprvé rozsvítili. Do Štědrého dne zbývaly necelé dva týdny... Neměli jsme skoro nic, takže jsem začala propadat bezmoci, že to prostě nestihneme...

Hned po zapnutí elektriky jsme zjistili, že je rozbitý bojler a protéká. Následovala další akce „kulový blesk“ a musel se vyměnit. Už jsme mysleli, že všechno bude v pořádku. Střídali jsme se v bytě podle času, uklízeli, stěhovali, zabydlovali, objížděli babičky, tetičky a dědečky kvůli nábytku a důležitým elektrospotřebičům.

Tři dny před Štědrým dnem jsme jeli pro matrace. Jenže v tom všem hektickém zmatku jsme si blbě přeměřili postel a matrace se nám tam nevešly. A tak se jelo zpátky do obchodu, kde jsme čekali hodně dlouho a ještě nás vrácení zboží stálo storno poplatek. Už jsem se pomalu začala hroutit...

Nakonec jsme přece jen všechno stihli a Vánoce opravdu strávili v novém... Jenže najednou jsme začali přicházet na všechny šílenosti, které tu jsou... Zpočátku jsem se tu bála, protože byt je v přízemí a měla jsem několikrát pocit, že nám sem někdo leze.

Sprcha téměř neteče, protože jsou zarostlé trubky. Je tu šílené vlhko, takže nám plesniví kdeco... Možná myslíte, že přeháním a jsem rozmazlená, ale když vám plesniví záchodové prkýnko a dokonce i oblečení ve skříni, je to vážně moc...

Práci stále bohužel nemám, takže se nemohu dočkat, až si ji najdu a budeme si moci najít něco lepšího. I když, určité výhody to tu má a svým způsobem se mi bude stýskat...