Psal se rok 1968. Tenkrát mi bylo 11 let, vlastně ještě dítko. Měla jsem otce,  který v této době pracoval u vojska.  Byla jsem takové dítko zvědavé, a proto jsem hlavně kamarádila s různými babičkami. Ty věděly vše, co se v místě děje. A já byla vlastně taková malá drbna. S jednou takovou babičkou jsem chodila tajně do kostela.

Otec se to nesměl dozvědět, a tak jsem se učila i tajně Otčenáš na WC. Byla jsem z kostela nadšená. V té době nikdo netušil, co se stane. Bylo 19.8. 1968 a já se chystala  jít k milované babičce na návštěvu. Vyšla jsem před vchod našeho domu a něco mi říkalo: koukni se na oblohu. Zvedla jsem hlavu a tam jsem uviděla něco jako takový soudek. V tom soudku stála panna Marie - taková, jakou jsem znala z obrázku - krásná, dlouhé vlasy a nádherné šaty, které jí přesahovaly přes ten soudek.  Měla zvedlou ruku a jakoby hrozila prstem. Trvalo to snad jen 2-3 vteřiny, ale já byla z toho tak vedle, že jsem utíkala k babičce, abych ji ten úkaz vybarvila. Po odvyprávěni mého zážitku babička vykřikla: na naší zem příjde pohroma! Vůbec jsem nechápala, co se to vlastně má stát......21.8. 1968 ráno jsme slyšeli v rádiu, že naši republiku okupovaly ruská vojska. My děti jsme to měly jako dobrodružství. Viděly jsme tanky a vojáky a to bylo něco!           

Celá léta jsem můj  úkaz tajila a nikdy jsem se nikomu o tom nezmínila. Až jsem se vdala a má tchýně byla věřicí. Jednou jsem jí o tom řekla a ona se mi nesmála, ale vysvětovala mi, že nějak tak se zjevila i ve Francii panna Marie malému děvčátku. Já sama dodnes nechápu, že právě mě se něco takového přihodilo, a to nejsem křtěná a již nechodím do kostela. Asi mi chybí ta moje milovaná babička, která mi dokázala vše vysvětlit. Nikdy však na tento úkaz nezapomenu a možná si bude někdo myslet, že jsem snad praštěná - ale já vím, co jsem viděla.