Tajemství vietnamského zeleného čaje

Kdo by neznal zelený čaj a neslyšel o jeho blahodárných účincích? Není divu, že si ve Vietnamu získal takovou oblibu – na severu země se s ním setkáte, kamkoliv přijdete. Ať už jdete na jednání nebo na návštěvu k přátelům, nabídnou vám ho všude. Co ale předchází chvíli, kdy před vámi přistane šálek s  lahodným nápojem a vy se necháte omámit jeho chutí? Jak je to s pěstováním a výrobou vietnamského zeleného čaje, to se dozvíte na následujících řádcích.

Za tajemstvím pěstování vietnamského zeleného čaje se můžete vydat na sever země do provincie Thai Nguyen, která se nachází 60 km severně od hlavního města Hanoje. V této oblasti se kdysi Francouzi pokoušeli pěstovat kávu, ale plodině se tu příliš nedařilo, a tak s koloniální nadvládou skončily i pokusy o její pěstování. Místo kávy se v oblasti začal pěstovat čaj a důkazem jeho popularity může být i Mezinárodní čajový festival, jenž se v hlavním městě provincie pořádá každoročně od roku 2011. Sjíždějí se sem pěstitelé ze zemí bližších i velmi vzdálených: z Jižní Koreje, USA, ale i z některých evropských zemí. Součástí festivalu je také čajová soutěž nejen o nejlepší čaj, ale také o nejkrásnější čajový keř. Pan Kong, jeden z pěstitelů, který se festivalu zúčastnil, zasvětil do tajů pěstování, přípravy a zpracování čaje Jana Pokorného, průvodce z cestovní kanceláře.

První zastávkou při putování za čajem byla jedna z plantáží pana Konga. Napočítali byste na nich i stovky keříků, z nichž některé jsou ve stáří našich babiček – je jim i 80 let. U čaje totiž platí, že čím je keř starší, tím lépe. Sklizeň probíhá každých 30 až 35 dní, kdy se otrhávají mladé světle zelené lístky z horní části keře, který je starý alespoň 2 roky. Největší shon kolem sklizně nastává v období od května do října, kdy se do prací kromě celé rodiny pana Konga zapojují i najatí pomocníci. Každý z nich zvládne nasbírat za 8 hodin náročné práce zhruba 10 kg listů, z nichž však po usušení zůstanou jen 2 kg čaje. Stejně jako u jiných plodin, i u čaje byste našli názvy pro jednotlivé druhy keřů. „Například pan Kong pěstuje dva druhy. Jeden se jmenuje 777, ale proč zrovna takto, to mi bohužel nedokázal vysvětlit. Dalšímu čaji se říká Ancient, tedy starý,“ vysvětluje Jan Pokorný.

Aby byl čaj co nejkvalitnější, začíná se sušit čaj hned po sklizni. Práce tak probíhá často do hluboké noci. Pan Kong na to, aby poznal, zda má trouba správnou teplotu na sušení, nepotřebuje ani teploměr. Pozná to ze zkušenosti podle žáru na své ruce. Po prvním sušení, jež při teplotě 180° C trvá 4–8 minut, se lístky rozmělní a opět putují na sušení do trouby na dalších 70–90 minut, tentokrát však při vyšší teplotě. Když je sušení u konce, přichází čas na rýžovací síto, kterým se čaj prosévá. Jeho kvalita se pak pozná podle toho, jak rychle sítem propadne. První kategorie je lehčí a propadne rychleji, těžší částečky se považují za druhou kategorii.

Třídí-li se čajové lístky před dalším zpracováním, je cena čaje až třikrát větší. Nejlepší čaj, jaký pan Kong produkuje, je v hodnotě 250 000 vietnamských dongů (asi 250 Kč) za 1 kilogram. V tomto případě se z keře  použijí jen dva hlavní lístky a jeden malý. V obalu, z něhož je vytlačen vzduch, vydrží čaj v nezměněné kvalitě až jeden rok, po otevření by se měl zpracovat do jednoho měsíce.

A jak nejlépe připravíte lahodný vietnamský zelený čaj? Sušené lístky vložte do konvičky, zalijte vodou, ne však právě vroucí. Lístky se spaří, ale vodu zase ihned vylijte, teprve pak zalijte znovu a nechte čaj vylouhovat. Při přípravě čaje, stejně jako při jeho pěstování, je však důležitá jedna zásada, kterou zdůrazňuje i pan Kong: Dělejte vše s opravdovým zájmem. Uvidíte, že vám pak čaj bude chutnat mnohem lépe.