Moje třetí těhotenství byla opravdová mňamka. Neustále jsem běhala na WC a nebo manžílek s kýblem za mnou. Kolem konce pátého měsíce jsem konečně přestala zvracet a myslela si, že už mám vyhráno. Omyl. Najednou jsem nemohla dýchat.

Měla jsem velké bolesti při každém nadýchnutí. Všichni se divili, jak funím. Doktorovi se to nelíbilo a tak směr interna. Nic nezjistili, a tak mě nechali s těmi bolestmi. Do toho se přidaly hemeroidy, natekly mi nohy.

No, už jsem se těšila na konec těhotenství a na to, že ten drobeček už bude brzo s námi. Na kontrole v nemocnici se divili a hospitalizovali mě pro dušnost. Nechali si mě tam 10 dní a nakonec pustili domů s tím, že budu rodit normálním způsobem. Měla jsem z toho hrůzu, ale nakonec všechno dopadlo jinak.

Shodou okolností se můj manžel seznámil s doktorem pro rizikové porody. Řekl, ať mu zavolám a že se na mě podívá. Tak jsem chvíli váhala a nakonec tedy zavolala. Šli jsme k němu ve čtvrtek a hned v pondělí mě napsal na císařský řez. Z důvodu, že plod byl na ultrazvuku větší a já jsem malinká a ještě to dýchání, tak doporučili císaře. V pondělí jsem byla vystrašená, ale zvládla jsem to.

Při porodu byl i můj manžel, který měl prý o mě velký strach, protože jsem tam čtyřikrát zkolabovala, ale malý byl naštěstí v pořádku. Měl omotanou pupeční šňůru kolem krku na dvakrát, ale doktor říkal, že pokud bych rodila normálním způsobem, tak by zachránili pouze dítě. Celý život mu budu vděčná, že zachránil život mámě od tří dětí.

Děkuji všem, co to dočetli až sem. Malému jsou již tři měsíce a je to pěkná čiperka.