Anne Bishopová - Dcera čisté krve

Těšila jsem se na knížku, která slibovala nový svět vycházející z temné strany fantasie. Na kulturu elegantní, něžnou, výbušnou, vášnivou i násilnou. Zdá se vám to jako neslučitelná kombinace? Byl svět opravdu tak nový a originální? Pojďme se na to spolu podívat.

Seznamte se s dvěma bratry, princi válečníky, kteří žijí už pár století v otroctví a jediné, co je drží při životě je věštba, jež jim slibuje Královnu Čarodějku, hodnou stát se jejich Paní. Výbušný Lucivar napůl Erijen s obrovskými křídly a mocný Deamon, přezdívaný Sadista, ledově krásný a stejně tak krutý. Seznamte se Seatnem SaDiablo, Nejvyšším pánem pekla, princem válečníkem, otcem obou bratrů a vyčerpaným mužem. A konečně seznamte se s Kočičkou, Janelle Angellinou, sedmiletou holčičkou, jejíž magické schopnosti přesahují i ty nejmocnější Královny ve všech teritoriích. Seznamte se s dívenkou, která přináší úsměv na utrápené tváře a lásku do chladných srdcí. S dívenkou, která má v očích bolest a neprozradí proč.

Poznejte svět, ve kterém magickou sílu tvorů určují kouzelné drahokamy. Cestujte na liniích větru a domluvte se pomocí myšlenek. Je takový svět originální? Oproti velké záplavě všednosti rozhodně ano. Přece jen mi ale kniha něco připomněla … byly to Zalaznyho kroniky Amberu (myslím, že připomínat něco tak geniálního není žádná ostuda), kde jsme se setkali s podobným systémem světů i politiky.

A co ta již zmiňovaná neslučitelná kombinace emocí? Já vám nevím. Jediné, co mě zadrželo před napsáním toho, že jsou emoce přehnané a nereálné je to, že se přeci jen jedná o jiný svět a jiné tvory, než jsme my, lidé. I na mě bylo v knize těch emocí prostě moc. Každou chvíli se někdo chvěl, podlamovala se mu kolena,  případně rovnou omdléval. Když se z nejvyššího pána pekla stal uslintaný, senilní milující tatínek, jen jsem zírala. Když se z mučeného muže, nenávidícího ženy stal zamilovaný bláznivý mladík, nechápala jsem. Přesto mi to dávalo smysl. Přemýšlím, proč tomu tak je a napadá mě jen, že obyvatelé tohoto světa neumí žít v rovnováze –  jejich život je chvíli jedním extrémem a chvíli  tím druhým a šílenství, kterému by měli snad všichni podlehnout je jen jedním z teritorií. Dá se z něj vrátit, i když je to těžké. Zkrátka a dobře po brutálním znásilnění musí přijít okamžik, který to vyrovná a tak musíme narazit i na extrémně laskavé srdce.

Občas se mi během čtení stalo, že jsem si musela odstavec přečíst několikrát a stejně jsem nakonec došla k závěru, že prostě nedává smysl. Nevím, jestli to bylo vinou překladu, či záměrem autorky. Nejednou se mi stalo, že jedna z vět svým smyslem naprosto odporovala všemu, co bylo řečeno před ní. Dá se přes to samozřejmě přenést.

Celkový dojem? Možná, že je těch téměř šest set stran zbytečně mnoho a kniha by byla čtivější, kdyby se některé části vypustily. Přesto jsem si tuhle bichli dala během jednoho dne a den následující už jsem sahala po pokračování …  Tahle kniha je jako my - ženy, plná sladkých citů, zvrácené touhy po temnotě a trochu moc upovídaná.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10