Co budeme vařit aneb Nejlepší je lehké jídlo

Tenhle příběh se stal před lety, kdy moje dvě dcery trávily nějaký čas na prázdninách u strejdy  (mého bratra) v Praze. Ačkoli jsem  se obě dvě dcery snažila přivést k vaření už odmala, bavilo je ponejvíce jen pečení cukroví, jinak z kuchyně, jak to šlo, utíkaly.

Přišel čas prázdnin a přestože jsem pro obě měla zajištěný program, zbývalo ještě několik dní, kdy jsem musela chodit do práce a dovolenou jsem si ještě nemohla vzít. Takže když se nám dostalo pozvání od mého bratra v Praze, holky tuhle nabídku přivítaly s obrovskou radostí. Pojedeme ke strejdovi do Prahy! Jásaly obě dvě, ale já jsem moc jejich nadšení nesdílela, měla jsem trochu obavy z toho, jak vyřešit stravování a hlavně, aby něco ve velkoměstě nevyvedly, zvláště budou-li z rodičovského dohledu.

Jak se později ukázalo, byly mé obavy celkem neopodstatněné, i když.... posuďte sami. Pravidelně mi podávaly telefonem zprávy, jak se mají a co dělají. Vypadalo to, že spokojenost vládne na obou stranách, ale jak se ukázalo, s tím stravováním to nebylo až tak jednoduché. Bratr totiž musel držet dietu, protože nedávno prodělal onemocnění jater. Kdo někdy tuhle dietu držel, asi ví, že hlavně spočívá v omezení tuků, a jejím hlavním úkolem  je šetřící režim jater, která potřebují poměrně dlouhou dobu ke své regeneraci po prodělaném onemocnění, prostě nezbytností jsou dietní a lehká jídla. Bratrova partnerka, která doposud zajišťovala veškerý přísun potravin všem až pod nos, musela v ten den narychlo odjet z Prahy, a tak holky zůstaly samy s bráchou doma.

Po jejím odjezdu tudíž vyvstala závažná otázka a odehrálo se to asi takto:
 "Co  budeme vařit?"
 Přemýšlel nahlas brácha a ptal se holek, co mají nejraději a jestli už umí samy něco ukuchtit. "Hranolky! Nebo smažený vajíčka! Dáme si hranolky! Dáme si vajíčka!"
Jásaly obě dvě, ale brácha tenhle výběr neschválil, už vzhledem k tomu, že hranolky nesměl, smažená vajíčka už vůbec ne a samozřejmě holky upozornil, že jsou ve vývinu a potřebují  hlavně ovoce, zeleninu a podobné zdravé věci. Ty už jseš jak mamka a teta! Prohlásily obě zklamaně. (Ostatně já taky neznám nikoho, kdo by hranolky neměl rád, takže jsem se ani jejich reakci nedivila.)
 A teta vařila opravdu výborně a jaterní dietu držela solidárně se strejdou. Holkám vždycky připravila jídlo extra, aby si pochutnaly a ani jedna neměla o nějaké probíhající jaterní dietě ani tušení.
"Když já můžu jenom lehký jídla!" Povzdychl si nakonec strejda a už už přemýšlel, že si zajdou někam na oběd a bude po problému. Komu by se taky chtělo stát celý den u sporáku, když je venku tak krásně!
"Lehký jídla?" Zajásala nakonec ta mladší.
 "Už to mám, strejdo! Dáme si smaženej řízek! To je fakt lehký jídlo, uvidíš!" Brácha zkoprněl.
 "Ty umíš smaženej řízek?" Zeptal se, když potlačil záchvat smíchu! Lehký jídlo!
"No..., moc ho neumím, ale na tom nic není,"
 prohlásila moje dcera.
"I mamka to říká, že řízek je lehký jídlo! To jenom naklepeš, obalíš pak to maso a usmažíš a už to je, to zvládnem, neboj, strejdo, to je fakt lehký jídlo!"
Nakonec se řízku a hranolek dočkaly holky v restauraci.  A brácha? Ten si musel na smažený "lehký jídlo" ještě nějaký čas přece jen počkat!