Ten člověk měl najednou svatozář

S Viktorem jsem chodila na gymnáziu do stejné třídy.  Sedával v lavici za mnou a rozčiloval mě tím, že měl v jednom kuse natažené své dlouhé nohy pod mou židličkou. Jednak mně tím znemožňoval pohyb a navíc zásadně nenosil přezůvky, což jsem dost těžce nesla. Detailní prohlídku jeho ponožek bych si klidně odpustila. Jinak byl celkem fajn. Na rozdíl ode mě třeba ovládal deskriptivní geometrii a někdy mi pomáhal tak obětavě, že pak sám nestačil dokončit vlastní výkres a já měla nakonec lepší známku než on.

Viktor po maturitě nešel na vysokou školu a nastoupil ke kreslicímu prknu v jednom strojírenském podniku. Pár let jsme se potom neviděli a najednou ho potkám v naší ulici, jak vláčí nějaké krabice.  Stěhovali se zrovna  s manželkou do bytu, který byl jen kousek ode mě.  Zavzpomínali jsme na školu, na ponožky, ale Viktora to moc nerozveselilo, protože zrovna přišel o práci. Podnik, ve kterém byl od školy, zanikl a o práci byla nouze. Občas jsme se vzájemně navštěvovali, takže jsem se brzy dozvěděla, co vymyslel. Přes úřad práce se rozhodl rekvalifikovat na číšníka.

Moc mu to nešlo, ale kurz zdárně absolvoval a statečně si domluvil práci v cukrárně na náměstí. Vydržel tam přesně jeden den, necelý. Když mi pak zkroušeně vyprávěl, co se přihodilo, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo ho litovat.

V kavárně bylo dopoledne jen pár lidí, takže Viktor postával u vitríny se zákusky a nervózně si  pohrával se zapalovačem v kapse. Jediné, co si v tu chvíli pamatoval z celé rekvalifikace bylo, že když si host vezme cigaretu, má být na blízku a úslužně mu připálit. Smůla, že si cigaretu vytáhl vousatý intelektuál s dlouhými kudrnatými vlasy. Viktor přiskočil, škrtnul a začaly se dít věci. Jak si hrál se zapalovačem v kapse, posunul ten malý seřizovací caplík k maximu, takže se neobjevil plamínek, ale obrovský plamen, kterým hostovi zapálil nejen cigaretu, ale i vlasy.

V momentě měl ten člověk úplnou svatozář. Viktor zůstal zkoprnělý, ale naštěstí už běžel vrchní a bleskurychle nešťastníkovi  zamotal hlavu do ubrusu, který strhl z vedlejšího stolu.

Touto příhodou začala a rovnou skončila Viktorova číšnická kariéra. Do kavárny se už víckrát nevrátil a měl štěstí, že v té době ještě nebylo zvykem hned každého žalovat. Dnes už si zase spokojeně rýsuje a občas zavzpomínáme jak na ponožky, tak na chudáka intelektuála, kterého připravil o image.

Kob – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10