Tisíciletá historie různých zemí na Prima ZOOM

4x dlouhý pohled do historie na Prima ZOOM:

Už před tisíci lety, v době císaře Čen-cung z dynastie Sung, byla Čína prosperující zemí s rozvinutou kulturou a měla hlavní město s největším počtem obyvatel na světě. Nejznámější kulturní památka v Číně je Velká čínská zeď, kterou začali stavět lidé proti nájezdníkům na rozkaz panovníka ještě před naším letopočtem. Další vládnoucí dynastie ve výstavbě zdi pokračovaly až do dnešní podoby. V Číně, už za dynastie Sung, byl každý veden k tomu, že se má vzdělávat, aby mohl vylepšovat své postavení ve společnosti, a vstupenkou do státní byrokracie bylo právě vzdělání, které bylo velmi podporováno. 

Za dynastie Ming Čína prosperuje ve všech směrech produkce, včetně výroby porcelánu, který se rychle dostal do světa a postupně se stal sběratelskou záležitostí, hlavně pro evropské aristokraty. Stejně tak Evropu uchvátil čaj, který se stal módní záležitostí a pro Brity nutností. Britové zjistili, že mohou obchodovat s opiem, o které měla Čína zájem. Z užívání opia se časem stal velký problém a Čína chtěla dovoz opia zastavit, ale Britové, ke kterým se přidaly další evropské země, odpověděli válkou. Čína byla přemožena, Evropané si začali Čínu rozdělovat a začali díky čínskému bohatství i obchodování bohatnout. 

Čína prošla mnoha válkami, kdy se ocitla v chudobě, úplně zničená. Po druhé světové válce se vlády ujala komunistická vláda v čele s Mao Ce-tungem, který v roce 1949 oznámil zrod Čínské lidové republiky. Mao Ce-tung byl krutý vládce, přivedl zemi k hladomoru a během kulturní revoluce byl mučen a zabit každý, kdo byl podezříván z neposlušnosti. Číňané, ovládaní komunistickými represemi, snášeli útlak dlouho, ale v roce 1989 došlo k velkým studentským protestům. Ty však byly tvrdě potlačeny se značnými ztrátami na životech. Čína patří v novém tisíciletí k ekonomicky silně rostoucím státům, neboť tento národ má odhodlání uspět zakódováno ve své DNA a dosud trvající komunistická vláda nic jiného než úspěch nedopustí.

Austrálie je obrovský ostrov uprostřed Tichého a Indického oceánu. Tento největší ostrov světa oplývá množstvím přírodních zdrojů. Je to také jediná země, která je zároveň kontinentem. Původně byla součástí prakontinentu Gondwana. Tato dnes silně zvětralá stará země se před 30 milióny let oddělila a začala putovat směrem na sever. Díky jejímu oddělení od ostatních kontinentů zde také evoluce probíhala svým vlastním způsobem. Výsledkem této evoluce jsou zvláštní formy zvířat, jako je třeba ptakopysk, klokan a ježura. 

Austrálie je také domovem nejjedovatějších hadů a pavouků světa. Najdete tu také další jedovatý hmyz a jedovaté medúzy. Dlouho se mělo za to, že tato země není vhodná pro kolonizaci a osídlení. Nicméně právě zde žije nejstarší přežívající kultura na Zemi, kultura domorodých Aboridžinců. Ti před 72 tisíci let odešli z Afriky a v Austrálii se před 65 000 lety usadili. Tito domorodci mají hluboký vztah k zemi. Teprve roku 1770 zemi pro Velkou Británii zabral James Cook. Zprvu byla Austrálie Brity využívána jako trestanecká kolonie, kam byli odkládáni kriminálníci. Britskou vlajku v oblasti dnešního Sydney vztyčil poprvé kapitán Arthur Phillip 26. ledna 1788. Tento den je dnes slaven jako Den Austrálie. 

V době vylodění prvních Evropanů v Austrálii žilo 750 000 původních obyvatel. Po příchodu Evropanů začalo obrovské vymírání Aboridžinců v důsledku přivezených nemocí, vůči kterým domorodci nebyli imunní. Britové začali kontinent zabírat a expandovali do dalších částí Austrálie. V roce 1813 se skupině osadníků podařilo překonat Modré hory. K jejich překvapení se za Modrými horami rozprostíraly otevřené pláně. Ty byly vhodné k chovu ovcí na vlnu. V roce 1860 zde bylo chováno už 20 miliónů ovcí a země se stala největším vývozcem této komodity. Expanze s sebou přinesla konflikty s Aboridžinci. 140 let země zažívala takzvané „pohraniční“ války. Výsledkem bylo 40 000 zabitých domorodců. V roce 1869 byly přijaty Zákony na ochranu domorodců. Znamenaly doslovnou likvidaci domorodé kultury. 

Domorodci o sobě nesměli rozhodovat a mohli žít jen v rezervacích. Docházelo k odebírání dětí jejich rodinám. Dnes jsou tyto praktiky známy jako „ukradené generace“. Záměrem bylo Aboridžince zlikvidovat. Situaci změnily až události v USA v roce 1967. Tehdejší americké manifestace za svobodu a rovnost přinesly naději i australským domorodcům. Domorodci se stali plnoprávnými občany Austrálie. V 70. letech byly Zákony na ochranu domorodců zrušeny. V roce 1997 byla Austrálií oficiálně publikována zpráva o genocidě na domorodých obyvatelích. V roce 2000 se v Sydney konala olympiáda a tím, kdo zapálil olympijskou pochodeň, byla aboridžinská sportovkyně Cathy Freemanová. 

Dnes se 3 % obyvatel Austrálie hlásí k domorodému australskému původu. Zemi ale nejvíc formovala imigrace. Zatímco před rokem 1850 byl problém imigranty do země dostat, po nálezu zlata v roce 1851 imigranti přicházeli do země dobrovolně. Právě půl miliónu imigrantů, kteří v té době přišli do země, se stalo hnacím motorem ekonomiky. V roce 1901 se stávající anglické kolonie na kontinentu spojují a vytvářejí federaci. Rodí se australský národ. Politika bílé Austrálie, kdy byli vítáni jen bílí, však přinášela problémy v ekonomice. Na konci 2. světové války měla země 8 miliónů obyvatel. A jak je na tom Austrálie v současnosti? Koukněte na Prima ZOOM.

Skotsko muselo o svá práva tvrdě bojovat, neboť angličtí panovníci si Skotsko nárokovali. V polovině 13. století byly vztahy mezi Anglií a Skotskem mimořádně dobré, ale ne na dlouho. Jak se měnili panovníci na anglickém trůnu, měnily se i jejich nároky a v letech 1296 až po podepsání smlouvy v roce 1328, v níž Anglie uznává suverenitu Skotska, proběhlo několik válek za nezávislost Skotska. Po smrti Roberta Bruce převzal jeho syn David II. nezávislé skotské království. David II. zemřel bez dědice a korunu v roce 1371 přebírá Robert II. z rodu Stuartovců. 

Stuartovci byli dlouho na skotském trůnu i díky tomu, že se propojovali s celou Evropou pomocí sňatků, ale tento rod zaznamenal krizi v roce 1542, kdy zemřel Jakub V. a zanechal jako dědičku trůnu šestidenní dceru Marii. Marie byla vychovávaná ve Francii jako Marie Stuartovna a její syn, skotský král Jakub VI., který se stal nástupcem své matky už v jednom roce, se v roce 1603 stal anglickým králem Jakubem I. Vládl Anglii, Skotsku a Irsku až do své smrti a rád používal titul král Velké Británie. 

Království Velké Británie vzniklo roku 1707, když anglický i skotský parlament schválil zákony o unii a tyto dva parlamenty byly nahrazeny parlamentem Spojeného království. Skotsko vzkvétalo, město Glasgow bylo vytíženým obchodním centrem a největším obchodním artiklem se stal tabák. Obchodníci bohatli i investovali a ve vnitrozemí docházelo k zemědělské revoluci, kde příslušníci klanů, kteří po generace pracovali na propůjčených pozemcích, byli vytlačováni, aby uvolnili místo zvířatům. Průmyslová revoluce pomohla k rozšiřování výroby a ve Skotsku se jednalo především o rozšiřování textilních továren. Ze Skotska pocházely vynálezy i nové vědecké poznatky, díky nimž se svět neustále modernizoval.

Irsko je příběhem bouřlivé historie. Země světců a učenců se změnila v ostrov hlubokých rozporů trvajících již přes tisíc let. Jedná se o spor mezi probritským severem a republikánským jihem. Nesoupeří tu právo a bezpráví, ale dva silné právní systémy. Irsko je jedinou zemí na světě, jejíž populace je ve 21. století méně početná než před 100 lety. Irsko byl ekonomicky vyspělý ostrov, který obchodoval se zbožím a myšlenkami po celé Evropě. Od 5. století bylo Irsko rozdělené na pět hlavních provincií. Každá měla svého krále, který bojoval o nadvládu nad ostatními a také o označení velekrál. První velekrál nastoupil na trůn v roce 1002. 

Vládl celému Irsku, které bylo v té době stále ještě prosperujícím centrem vzdělanosti. Irové měli vlastní kulturu, jazyk, civilizaci i právní systém dřív než starověký Řím a v mnoha ohledech jej převyšovali. Zatímco po pádu římské říše se většina Evropy ocitla ve tmě středověku, Irsko bylo od 6. století proslulé svými kláštery, které sloužily jako uznávané vzdělávací instituce. Od 11. století Irsko obchodovalo se zbytkem Evropy. Byl založen Dublin, který se svou strategickou polohou u řeky fungoval jako mezinárodní centrum a disponoval velkým bohatstvím, loďstvem a politickými i ekonomickými kontakty. Když ale začaly krvavé a nekonečné války o moc, rozvoj ekonomiky i vzdělanosti postupoval spíš zpět než dopředu. 

Zapojení Anglie do konfliktu způsobilo dlouhodobou a neúnosnou diskriminaci katolíků, katastrofální hladomor a migrační vlny do USA. V americké společnosti si Irové vybudovali respekt až na konci 19. století a u mnoha vlivných amerických politiků dnes můžeme najít irské předky. Irové se snažili vychovat lidové obrozenecké hnutí, aby nepřišli o svou kulturu, a tak se irské tance, sporty, umění i svátky začlenily postupně do americké i evropské kultury. Dokument představuje řadu hrdinů i padouchů od Olivera Cromwella a krále Jakuba II. přes královnu Viktorii a Viléma Oranžského až po královnu Alžbětu II. Řeč přijde i na takové osobnosti, jako je spisovatel Oscar Wilde nebo Arthur Guinness, vynálezce pravděpodobně nejslavnějšího černého piva na světě. 

Začátek 21. století přinesl celému Irsku prosperitu a stala se z něj jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropě, přezdívaná keltský tygr. Současně upadá vliv církve a společnost se liberalizuje. Nyní se nacházíme ve zlomovém okamžiku irských dějin, a to kvůli vystoupení Británie z EU. Irové mají za sebou velké tragédie i triumfy. Lid trpěl, ale bránil se a dodnes je pro Irsko typická kromě tradiční kultury i vzdorovitost a houževnatost. K irskému původu se dnes hlásí po celém světě přes 70 milionů lidí.