Tupozrakost a šilhání

U malých dětí patří mezi nejčastější oční vady šilhání, dalekozrakost, tupozrakost, krátkozrakost a astigmatismus (zakřivení rohovky). Určitý stupeň dalekozrakosti se vyskytuje u všech novorozenců narozených v termínu, ale postupem věku většinou vymizí. Asi u 6 % dětí zůstávají hodnoty dalekozrakosti vyšší, což může vést ke vzniku šilhání a může následně vzniknout tupozrakost. Vývoj zraku a prostorového vidění je v šesti až osmi letech prakticky ukončen. Do této doby se však u dětí mohou vyskytnout některé poruchy a vady, které by mohly správný vývoj narušit. Proto jsou důležité pravidelné preventivní prohlídky u pediatra.

Šilhání (strabismus) je stav, kdy jedno oko sleduje předmět, druhé oko se stáčí jiným směrem a tím vzniká dvojité vidění. Mozek se dvojitému vidění brání tím, že přestane vnímat informaci z šilhajícího oka, a pokud tento stav trvá dlouho, vznikne tupozrakost. Další možností, jak se mozek s touto situací vyrovnává, je vytvoření patologické spolupráce. To znamená, že se spolu oči naučí spolupracovat, ale na sítnici se vytvoří nové místo nejostřejšího vidění. Toto místo ale fyziologicky neodpovídá žluté skvrně na sítnici a vytvořená spolupráce očí je tedy nekvalitní. 

Šilhání může být konvergentní (sbíhavé) nebo divergentní (rozbíhavé), častější je směrem k nosu. Vzniknout může i najednou u dítěte, které předtím nešilhalo. Bývá velmi často spojeno s refrakční vadou, s dalekozrakostí. Nejčastěji se manifestuje kolem třetího roku věku.

Někdy se daří šilhání odstranit správnou brýlovou korekcí. Kromě toho dítě dochází často na tzv. ortoptické cvičení, což je vlastně oční rehabilitace. Cvičení trvají asi půl hodiny, dvakrát v týdnu. Cvičení se odehrávají na speciálních ortoptických přístrojích. Tyto přístroje jsou založeny na principu předkládání dvou různých avšak podobných obrázků před každé oko. Cvičící děti se učí vidět oba tyto obrázky společně. Celková doba léčby je různá, první výsledky cvičení mohou být patrné již za šest týdnů. Některé děti, které šilhají, musí podstoupit operaci a to před nástupem do školy. Brýle děti obvykle nosí i po operaci.

Tupozrakost (amblyopie) je neschopnost mozku vnímat obraz přicházející ze sítnice. Vzniká v období, kdy obě oči začínají spolupracovat prostřednictvím fúzního reflexu. Pokud je v tomto období či později obraz přicházející z jednoho oka méně ostrý ve srovnání s druhým okem, mozek toto oko „vypne“, aby jej nerušilo dvojité vidění.

Příčinou může být strabismus, astigmatismus, vyšší dioptrická vada na jednom oku (anizometropie). Základem úspěšné léčby je její včasné zahájení. Pro léčbu tupozrakosti platí, že zraková funkce, která se nevycvičí do šesti až osmi let, je trvale ztracena. Výjimkou je tupozrakost z anizometropie. Tady stojí za to vyzkoušet léčbu i později. Ale u všech má smysl zkusit léčit i po šestém až osmém roce.

Při tupozrakosti je tedy obraz z postiženého oka vnímán méně ostře, což bývá většinou příčinou poruchy vývoje tzv. binokulárního vidění. Binokulární vidění je - zjednodušeně řečeno - vnímání obrazů z každého oka v jednom výsledném obraze. Velká většina těchto poruch vzniká mezi třetím a pátým rokem. Tupozrakost může doprovázet oční vady, anizometropii, strabismus, astigmatismus, dalekozrakost, ale příčinou mohou být někdy i různé vrozené vady oka, získané zákaly, poruchy sítnice či zrakového nervu.

Dítě s tupozrakostí nemusí mít žádné obtíže, často je náhodně zjištěna při očním vyšetření. Dítě dostane dioptrické brýle, zdravé oko se zakrývá okluzorem a tupozraké oko musí převzít jeho funkci a tím se posiluje (pleoptická léčba). Léčba je pro děti náročná a nepříjemná, a proto je důležitá motivace. Léčba s okluzí by měla být aktivní. Nejčastěji využívá spolupráce oka a ruky. Nejvhodnějšími cvičeními jsou tedy hry a skládačky - tj. například skládání puzzle, stavebnice, prohlížení obrázků, kreslení, a další. Léčba trvá léta. Tím, že léčba tupozrakosti zatěžuje jen jedno oko, může být vývoj binokulárního vidění zpomalen, případně úplně pozastaven. Pleoptická a ortoptická léčba mají za úkol vývoj binokulárního vidění stimulovat a upevňovat jeho jednotlivé složky.

Tupozrakost a šilhání lze léčit pouze v dětském věku. Přetrvávají-li po šestém a sedmém roce, jsou již trvalé a po osmém roce nelze většinou oko vycvičit a zapojit do prostorového vnímání. Pokud nepomůže u šilhání nošení brýlí, je možno zasáhnout operačně.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10