Ukradená peněženka

Tento příběh se stal mamce. Když jsme ještě bydlely v Nové Vsi, tak tam byla pevná linka a maminka si musela jet zavolat. Samozřejmě aby to mohla čím zaplatit, tak si s sebou vzala její nejoblíbenější takovou peněženku na krk, takovou originální, koupila  si ji v Bulharsku, byla střapatcová z kůže, s kamínkem v tom, jak se to otvírá.

Měla ji vážně moc ráda. A jak tam přijela, tak si zavolala, peněženku z krku sundala, položila ji a vytáhla peníze na zaplacení, měla tam asi 100 Kč v drobných. No tak všechno zaplatila a odjela. Ale bohužel tam tu peněženku nechala. Ještě že to není takový kus, takže když přijela domů a zjistila to, tak se hned vrátila. Okolo byla parta kluků - Romů, takže se jich zeptala, jestli neviděli peněženku. Samozřejmě byli to oni, co ji sebrali, peněženku mamce sice vrátili, ale bez peněz. Ale to jí bylo v tu chvíli celkem jedno, hlavně že ji měla. Byla to její nejoblíbenější a také jedinečná vzpomínka na dovolenou v Bulharsku. Potom mi došlo, že mamce vlastně ukradli ty peníze a ještě jí řekli, že tam nic neměla. Což bylo teda pěkně hnusný. Ještě takhle do očí lhát. Dospělý ženský.

Nebo co se zase stalo mně, jela jsem na tábor k moři. Bylo tam plno senzačních lidí. A do mě se tam zamiloval jeden kluk, Dan. A my jsme tam měly takového dobrého kamaráda, který chodil a pral osušky. No tak jsem mu jednu taky dala. A nějak se dostala k tomu Danovi, který mi ji sprostě ukradnul. Pár dní si ji nebral, ale potom asi dva dny před odjezdem si ji vzal.

Tak jsem mu jako řekla, že to je moje osuška, co mi ji bere, a on říkal, že ji má od rodičů, ale to zase mamka ji má z Bulharska, takže by se tady asi nesehnala. No a tak mi ji samozřejmě nedal a pořád trval na svém, že je jeho. No tak jsem to řekla tomu dobrému kamarádovi, který mu ji potom vzal a vrátil ji mně. Takže nakonec všechno dobře dopadlo. A Daniel se mi potom omluvil. A já jeho omluvu přijala. Přeci si nebudeme kazit zbytek pobytu.