Vánoční návrat k tradicím

Vánoce se staly synonymem nuceného gruntování, pobíhání po obchodních centrech za zvuku donekonečna reprodukovaných koled a přecpávání se cukrovím. Dětem je v reklamách servírován Santa Claus „jako živý“, takže mají zmatek v tom, kdo vlastně byl ten Ježíšek… Není divu, že si řada lidí oddychne, když jsou svátky za nimi. Zkusme si proto připomenout některé z dávných tradic – ještě stále se k nim můžeme vrátit.

Dnes je předvánoční období časem shonu. Možná bychom si ale měli vzít příklad z našich předků, kteří čtyři týdny před Štědrým dnem začali prožívat adventní období (slovo advent znamená doslova „příchod“). Byla to doba postní, v níž platily zásady střídmosti v pití a jídle, intenzivního rozjímání a zákazu zábav, tance a zpěvu. Byla to také doba přástek, draní peří a jiných svépomocných prací, spojených s vyprávěním nejrůznějších příběhů.

Ve stopách Ondřeje a Barbory

Na 30. listopad připadá svátek svatého Ondřeje, který byl považován za nejdůležitější (tedy hned po Štědrém dnu) pro věštění budoucnosti. Snad proto, že stál na počátku adventu. Soudí se, že toto věštění souvisí ještě s kultem pohanských démonů. Jeden z jeho způsobů spočíval v tom, že se čtyřmi hrnečky přiklopila trocha hlíny, kus chleba, hřeben a prsten. Člověk, který chtěl znát svůj osud, nevěděl, kde se která věc nachází. Jeden hrnek pak odklopil – hlína znamenala, že do roka zemře, hřeben symbolizoval nemoc, chléb majetek a prsten svatbu. Z tradic souvisejících se svátkem svaté Barbory (4. prosince) se dnes dochovalo jen řezání třešňových větviček (barborek), které se dávají do nádoby s vodou a mají svobodným dívkám naznačit, zda se do roka vdají. Pokud do Štědrého dne rozkvetou, lze očekávat vdavky.

Mikuláš má dávat ovoce

K nejpopulárnějším předvánočním svátkům patří jistě svatý Mikuláš (6. prosince). Církevní legenda o Mikuláši, biskupovi z Misy v Lýkii na jihu Malé Asie, prošla postupem doby řadou úprav. Původně byl zobrazován v doprovodu tří dětí, které zázračně oživil (byly zamordovány zlým řezníkem a vhozeny do nasolovací kádě), dnes se převlečeni za tohoto světce procházejí lidé ulicemi s čertem (symbol zla) a andělem (symbol dobra). Součástí je obdarovávání dětí, které byly hodné, a udílení napomenutí těm, které zlobily. Problémem někdy bývá necitlivé zastrašování dramaticky pojatým pekelníkem, což by si měli rodiče v předstihu s převlečeným Mikulášem vždy domluvit. Také nadměrné obdarovávání cukrovinkami není zrovna nejlepší pro zdraví dětí. Doporučuje se, aby světec dětem přinášel víc ovoce (třeba i exotického, které běžně nedostávají), různé ořechy apod.

Stromeček raději bez kolekce

Vůbec první zmínka o vánočním stromku zdobeném ovocem, sladkostmi a papírovými květinami, postaveném ve světnici, pochází z roku 1570 z brémské kroniky. V průběhu 16. až 18. století se vánoční stromek pomalu šířil po německém území a roku 1816 už stál i na císařském dvoře ve Vídni. U nás se objevil počátkem 19. století. V Praze ho prý poprvé jako překvapení pro své hosty vystrojil roku 1812 režisér Stavovského divadla Leibich, který jej znal z rodného Bavorska. I jeho přátelé ho však překvapili – pod stromek mu nadělili vyplacené dlužní úpisy…

Roku 1843 už psaly Pražské noviny o nakupování stromků na Vánoce jako o běžné věci. Postupně tak vytlačily i z venkovských světnic betlémy. Dnešní zdobení vánočních stromků má ale daleko k tradici našich předků, kteří na něj vedle ozdob zavěšovali především jablka a ořechy. Bombastické čokoládové kolekce jsou jen dalším zdrojem zbytečných kalorií, kterým děti rozhodně neodolají.

Půstem nic nezkazíte

Štědrý den souvisí těsně s následujícím svátkem – Božím hodem vánočním, dnem narození Ježíše Krista. Byl dnem postu a přípravy, doprovázený řadou lidových zvyků, od rozmanitých pověr až po poetické obyčeje. Během dne se měl až do večera zachovávat přísný půst. Rodiče dětem slibovali, že pokud odolají pokušení, uvidí zlaté prasátko. Také je strašili, že perchta (odvozeno z německého berchta, bílá paní) rozpárá břicho těm, kteří se nepostili. Půst trval až do východu první hvězdy, kdy se usedlo ke štědrovečerní večeři. Ani dnes odborníci na výživu tento zvyk nezavrhují, i když se obecně doporučuje pravidelně jíst menší množství potravy čtyři- až pětkrát denně, pokud se rozhodnete jeden den v roce postit, nic zásadního tím nezkazíte.

Svátek pro celou rodinu

Pod talíře se před večeří vkládají podle tradice kapří šupiny, které mají přinést po celý rok dostatek peněz. Po dobu slavnostní večeře by také nikdo neměl vstávat, může to prý totiž přinést neštěstí nebo i smrt. U stolu nemá být lichý počet strávníků, což lze vyřešit přichystaným jídlem pro náhodného příchozího. Všechno to jsou samozřejmě pověry, ukazují ale na to, že okamžik, kdy se sejde u jednoho stolu celá rodina, by měl představovat opravdovou společenskou událost. Je důležité proto jíst pomalu, jídlo si pořádně vychutnat a rozhodně se nepřejídat. Celá rodina by si měla zvyknout, že dárky nikam neutečou. A ještě před jejich rozbalením je možné vyzkoušet si některý z lidových zvyků. Nejznámější je rozkrajování jablka – osud se má odvíjet podle toho, zda je jaderník ve formě kříže nebo hvězdičky. V minulosti se také do vody vylévalo ze lžíce rozžhavené olovo a jeho ztuhlý tvar měl napovědět, co se stane. Oblíbenou zábavou neprovdaných dívek bylo házení střevícem přes rameno – pokud dopadl špičkou směrem od domu, měla být do roka svatba.

Procházka za jesličkami

Po Štědrém dnu, tedy na Boží hod vánoční, si můžete s dětmi naplánovat malý výlet zimní krajinou spojený s návštěvou nejbližšího kostela s jesličkami. I ty mají v českých zemích dlouhou tradici. Šířit je začali hlavně členové Tovaryšstva Ježíšova. První vánoční jesle byly v zemích na sever od Alp postaveny roku 1562 v Praze. Do lidového prostředí pronikly koncem 18. století, s největší pravděpodobností v souvislosti s osvíceneckými reformami císaře Josefa II., který zakázal jesle v kostelech i vánoční hry. Tím ale neočekávaně spustil zájem o zpodobňování biblického příběhu mezi venkovským lidem. Někteří se snažili napodobovat to, co viděli v kostelech, jiní vymysleli vlastní pojetí. Jako materiál sloužilo nejen dřevo, ale i keramika, kukuřičné šustí, těsto, vosk, sádra, ruční malba na deskách i papíru nebo tisk na arších. Lidové betlémy se zhotovovaly v mnoha regionech, mezi nejznámější patří Příbramsko, Třebíčsko a Orlické hory. Pokud se chcete vydat na delší výlet za poznáváním originálních betlémů, lze doporučit například výstavu na hradě Karlštejně nebo slavnou instalaci v Třebechovicích pod Orebem. Zkuste si zkrátka tentokrát užít vánoční svátky v klidu a míru.



Není Vám zdraví lhostejné? Čtěte pravidelně časopis Rodina a zdraví, společenský měsíčník zaměřený na zdravý životní styl a problémy českého zdravotnictví. Přináší informace užitečné při péči o zdraví celé rodiny - od dětí až po seniory. Je určen především ženám - manželkám a matkám - které zde najdou praktické tipy pro své nejbližší.

Autor: Jaroslava Sladká
Zdroj: časopis Rodina a zdraví 12/2007