Velký romantický balet Coppélia potěší malé i velké v Národním divadle

Pohádková poetika klasického baletu Coppélia, ale i rozmarný humor tohoto velkého romantického díla o oživlé loutce se objeví na jevišti Národního divadla po třinácti letech. Tehdy ho inscenovali choreograf Libor Vaculík a režisér Jozef Bednárik. Tentokrát balet na melodickou hudbu Léo Delibese uvidíme v provedení hostujícího baletního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Představení v historické budově pražského Národního divadla se uskuteční 6. ledna, 20. a 24. února 2011.

Choreografie a režie Coppélie se ujal Jiří Pokorný, šéf plzeňského baletu, který také upravil starší libreto Charlese Nuittera a Arthura Saint-Léona. Publikum ocení i živý hudební doprovod. S Orchestrem plzeňské opery ho nastudoval a diriguje Pavel Šnajdr. Také realistická zkratka scény Josefa Jelínka a půvabné kostýmy s nadýchanými sukýnkami dívek by měly umocnit příjemný zážitek. Na plzeňskou inscenaci pěl chválu všechen regionální tisk. Soubor přijede do Prahy na pozvání uměleckého šéfa baletu ND Petra Zusky.

Coppélia měla v Paříži s obrovským úspěchem premiéru už roku 1870 a od té doby nesmí na velkých scénách provozujících balet chybět. Oblíbený, lehce trhavý part, pro loutku charakteristický, často ozvláštňuje mnohé baletní galavečery.

Pojetí Jiřího Pokorného dává příležitost i malým dětským tanečníkům zpodobňujícím rošťáky či způsobné holčičky. Jako někdejší sólista baletu Národního divadla je sám výtečným tanečníkem, ale je též otcem tří ratolestí, rozumí tedy nejen náročnému baletnímu kumštu, ale též širokému spektru diváků. A jeho původní choreografie je šitá na míru celému souboru a nepostrádá ani humorné akce, a to nejen předepsaný ševcův výstup na špičkách. 

V tomto romantickém baletu totiž nenajdeme prince ani víly, jak bývalo v době vzniku díla v 19. století obvyklé, ale ožívají zde hračky: rytíř, Číňanka, Španělka – v tom spočívá jeho přitažlivost. Libreto inspirovala povídka Sandmann (Pískový muž, či spíše Muž písku) německého spisovatele pozdně romantických hrůzostrašných děl E. T. Hoffmanna, předchůdce fantasy literatury.
Tatáž povídka se stala i předlohou prvního dějství Offenbachových Hoffmannových povídek a částečně též opery Adolpha Adama Norimberská loutka. I námět Čajkovského baletu Louskáček vychází z E. T. A. Hoffmanna.
Francouzského pozdního romantika Delibese kromě Coppélie proslavila také opera Lakmé s náročnou „zvonkovou“ árií či „jasmínovým“ duetem. Občas je uváděn i jeho balet na námět z řecké mytologie Sylvie, tolik obdivovaný Čajkovským. Z působivé hudby Coppélie již strašidelnost původní předlohy téměř vyprchala. Zůstal jen morousovitý a zlomyslný konstruktér mechanických hraček Coppélius, který zasáhne do života zamilované dvojice Franze a Svanildy svou oživlou loutkou, svůdnou mechanickou panenkou – krasavicí Coppélií.

Kdo chce, může objevit pod zářivým povrchem zábavnosti a hravosti okouzlujícího tance ukryté varování. Ještě dávno před roboty v R.U.R. Karla Čapka dílo v elegantní metafoře o umělém člověku vlastně nenápadně varuje před svody technologického pokroku moderní doby, před zneužíváním robotiky, kybernetiky a vlastně i genetiky. 

Tento výpravný romantický balet vhodný pro malé i velké si dalo plzeňské divadlo jako dárek k svému 105. výročí. Vedle hostování Plzeňských se publikum ND v roce 2011 může těšit ještě na hostování baletu Slovenského národního divadla.