Věnovat se batoleti tři hodiny denně ... nestačí!

Nezáleží na kvantitě, ale kvalitě času, který s dítětem trávíme! Kolikrát jsme tuhle větu četli a slyšeli z úst profesně úspěšných žen. Ale je to tak doopravdy?

Ženy, které se vracejí do zaměstnání už v roce svého dítěte (a někdy ještě dříve) se teze o kvantitě a kvalitě drží jako zakousnuté klíště. Zkuste maminkám, které zpět nežene nedostatek peněz, ale obavy ze ztráty zajímavé profese, nemilitantně naznačit, že jim v životě potomka něco utíká, a promění se ve fúrie.

„Nedivte se,“ podotýká psycholog Jan Prokeš. „Nikdo nechce slyšet, že něco dělá špatně. Navíc máme tendence hodnotit situace a svět podle naší konkrétní situace. Žena, kterou zaměstnání nebavilo a mateřská je pro ni vysvobozením a řešením úniku z jednotvárné a mizerně placené práce třeba u továrního pásu, nic finančně ani společensky neztratí. Logicky odsoudí matky, které nejsou s dětmi doma. Když ale sdělujete ženě-matce batolete, kterou zaměstnání naopak bavilo, investovala hodně energie do jeho získání i vzdělání, že prostě pár let se stejným nasazením jako bezdětné kolegyně pracovat nemůže, zle pochodíte. Říkáte jí vlastně, že je špatná máma...“
 

Mateřská osoba

Žena s hvězdnou kariérou, Darja Klimentová, primabalerína Londýnského královského baletu, prohlásila: „Vzala sem si s sebou do Londýna maminku. Dítě jsem vždycky chtěla, i když na mě pohlíželi jako na šílence, ale věděla jsem, že se na ni mohu stoprocentně spolehnout. Nebýt téhle možnosti a jistoty moje rozhodování by asi vypadalo jinak.“ A jsme u podstaty věci. Ono nejde ani tak o to, abychom byly s batoletem 24 hodin denně. Navíc psycholožka Helena Chladová říká: „Podle mého názoru děti potřebují mámu celý den do jednoho roku věku. Starší batolata už klidně mohou trávit část dne s chůvou.“ Jenže co je část dne? Rozhodně ne tři hodinky a navíc tři hodinky, kdy se to hodí nám, a ne kdy se to hodí dítěti.

„Putovní balík“

V pondělí hlídá batole studentka, v úterý dopoledne sousedka a odpoledne babička. Ve středu „uklidíme“ dítě ke kamarádce. Ve čtvrtek nám veškeré hlídání vybouchne, a tak mrňouse táhneme do práce, kde koluje z ruky do ruky mezi kolegyněmi. V pátek dopoledne dorazí opět studentka, ovšem jiná než ta pondělní, protože ta se učí na zkoušku. Odpoledne přijede dědeček z druhé strany, protože večer společně odjedete na víkend na chalupu. Tam se bohužel v sobotu večer dítěti udělá špatně, a tak v neděli ráno rychle zpátky domů a na pohotovost.
 
Výsledek? Mrňousek žije jako na jezdících schodech. Lidé i prostředí se kolem něj míhají, neví dne ani hodiny, kdo ho bude hlídat, kde bude, jak tam dlouho bude. Matka má sice skvělý pocit, jak všechno bezvadně zmanagovala, aniž by za to utratila tři čtvrtiny výplaty, ale zároveň se kamarádkám svěřuje, že její Tadeášek je k nevydržení hyperaktivní. Není hyperaktivní, jenom reaguje „zlobením“ na pro něj neúnosnou psychickou zátěž. Potřebuje hlavně klid a my mu nabízíme akci za akcí.
 
Děti v batolecím věku jsou rituální zvířátka. Potřebují žít ve známých a pořád se dokola opakujících situacích. Změny v nich vzbuzují úzkost, bezradnost, strach. Roční batole nevnímá lidi, ale jejich role! A když už s ním přes týden šíbujeme jak s balíkem a o víkendu – kdy se nabízí jediná šance jej konečně stabilizovat – to „dorazíme“ odjezdem na chalupu nebo nějaký prima výlet, abychom mu svou celotýdenní nepřítomnost vynahradili, zaděláváme si na pozdější problémy.

Správná varianta?

Dítě by měla v době matčiny nepřítomnosti stabilně hlídat jedna a tatáž láskyplná osoba. Jesle nejsou ideální, ale někdy to je lepší varianta. Celý den je se stejnými tetami a ve stejném prostředí.
 
Brát dítě do zaměstnání – stane se, ale pochopitelně jen ve výjimečných případech a maximálně na hodinku – je projevem naší bezohlednosti. Vůči dítěti, ale i vůči kolegům. A pokud vaše dítě přes týden hlídá někdo jiný než vy, aspoň necestujte. Rodina by s dítětem do dvou let měla ovládnout cestovací choutky.

Kvalita nad kvantitu

Někdy jste zbytečně „přepsychologizovává“. Pokud byste se trápila tím, že vaše dítě je ještě malé a vy ho svým odchodem do zaměstnání odbýváte, nemá smysl do práce nastupovat.
 
Podle psycholožky Heleny Chladové je pro dítě mnohem důležitější kvalita trávení společného času než kvantita: „Když se dítě s matkou doma nudí a zlobí, otrávená je z toho i máma,“ míní H. Chladová. Na druhé straně by odchod do zaměstnání nedoporučila například úzkostlivým maminkám, které by celou dobu v práci přemýšlely nad tím, jak se má jejich děťátko, a trápily se výčitkami svědomí. Uznává ale, že není možné trávit s dítětem 24 hodin denně, a maminkám proto doporučuje, aby si aspoň občas vyšly ven bez batolete – na cvičení, na kávu s kamarádkami, na nákupy nebo do kina.